Obsah

MATERIÁLY UCHAZEČŮ VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ NA MÍSTO ŘEDITELE/KY OBLASTNÍHO MUZEA V CHOMUTOVĚ

Typ: ostatní
Na zasedání zastupitelstva města Chomutova 19. 6. 2017 prohlásil pan radní Drlý k dotazům z řad zastupitelů na důvody usnesení Rady ÚK o odvolání pěti ředitelů krajských kulturních institucí doslova, že "zastupitelstvu do toho nic není".
Jsme bytostně přesvědčeni, že tento veřejně prezentovaný názor je třeba zásadně odmítnout jako nedemokratický, vrchnostenský postoj, ohrožující samu podstatu zastupitelské demokracie, zaručené ústavou.
Protože se cítíme být součástí města Chomutova, v němž sídlíme a jehož minulostí se zabýváme, rozhodli jsme se veřejně vyzvat uchazeče k zveřejnění jejich materiálů pro výběrové řízení na webových stránkách muzea.
Chceme, aby se veřejnost sama seznámila s představami o směřování chomutovského muzea v příštích letech.
Uchazečka Mgr. Prontekerová se zveřejněním své koncepce nesouhlasí, ostatní uchazeči na naši výzvu nereagovali.

ING. STANISLAV DĚD  

Motivační dopis

Jako člověk, který posledních 16 let muzeum vedl, nemohu přijít se zásadně jinou koncepcí než tou, se kterou jsem do muzea na základě konkursu přišel, abych ho „probudil“, jak to tehdy zřizovatel formuloval.

Ty zásady byly jednoduché, nešlo o revoluci. Šlo o to vyvolat a podporovat aktivitu kolegů, otevřít okna a dveře muzea veřejnosti, nalézt společensky potřebná témata výstav, budovat u dnešních obyvatel zájem o regionální historii a vztah k domovu a najít cestu i k bývalým krajanům na základě vzájemné důvěry.   

Nomen omen, domnívám se, že muzeum jako chrám Múz ani z podstaty věci nemůže být nikdy neřízenou střelou, která mění zásadně směr podle toho, jak se mění vnější okolnosti. Ostatně k základnímu poučení z historie, ke které má právě muzejní práce nejblíž, patří poznání, že revoluční změny mají většinou nepředvídatelné následky k horšímu. Práce minulých generací nám v dobrém i zlém vymezuje cestu, ve všem navazujeme na práci svých předchůdců nebo se s ní potýkáme.

Rádoby revoluční myšlenky o novém stylu řízení, kdysi plánovitém, vědeckém, nyní třeba manažerském nebo „jako firmy“ byly a jsou v reálném čase konfrontovány s následky zkázy, destrukce, obvinění a trestních stíhání, s chůzí po houpajícím se močálu.

Muzejní práce je jiná. Má-li naplnit požadavky zákona, využít tvůrčí potenciál pracovníků, zaujmout veřejnost a vytvářet onen požadovaný obraz světa prostřednictvím sbírek a práce s nimi, musí být koncipována podle zásady kontinuity a vědomé uvážlivosti, bez nárazovitých kampaní, bez idiotské víry v samospasitelnost módních receptů.

To neznamená zatuchlost, lenost, spokojenost s dosaženým. Napsali jsme si to ostatně na muzejní web jako motto: „Činnost muzea nesmí mít charakter pouhé obživy pro devatenáct muzejníků oprašováním sbírek.“ a řídíme se tím.

Muzeum proto vždy respektovalo zásadu vzájemné odborné interakce při tvorbě krajských koncepčních dokumentů a aktivně se na jejich tvorbě podílelo svými zkušenostmi. Stejně postupovalo při koncipování výhledových materiálů na úrovni obce, v níž působí. Z tohoto postoje odvozuje přirozenou potřebu vždy mít živé, pravidelně hodnocené dokumenty dlouhodobého výhledu, a praxe a ohlas lidí ověřují, zda přinášejí výsledky. Jedině v takovém případě obousměrného spojení regionu se zřizovatelem lze ukazovat směr a mantinely cesty. V materiálech nelze předem pamatovat na všechny eventuality a nové skutečnosti, které na takové cestě mohou nastat. Vždy však mohou zkušenosti poskytnout návod a oporu pro jejich řešení, nelze ovšem připustit stav, kdy se provádějí zásadní změny bez jakékoli zpětné vazby.    

Neznamená to, že se muzeum nemůže měnit. Mohou se měnit formy práce, technické prostředky, zkoumané oblasti, nároky na kvalitu, nemění se však to nejdůležitější, lidé jako vykonavatelé i aktivní tvůrci činnosti na poli poznání. Snažil jsem se, aby moji kolegové stejně jako já cítili uspokojení ze své práce, přijali ji vnitřně za svou, inspirovala je. Kolegy takového ustrojení jsem také vždy hledal. Znamená to respektování zásady svobodného kritického myšlení při objektivním zkoumání minulosti, s důrazem na příslušnost ke svobodnému světu, jinými slovy, vědomé respektování ústavního principu svobodného občana.

Myslím, že je nezbytné řídit se takovými zásadami a dokonce takové zásady vyžadovat i od svých nadřízených. Situace Ústeckého kraje, který patří k nejzaostalejším, pokud jde o nedostatek moderních oborů a technologií, vzdělanostní a kvalifikační strukturu, zaměstnanost, počet sociálně vyloučených lokalit, vykořeněnost velkých skupin obyvatel, chybějící důvěrný vztah k domovu, založený na znalosti a prožitku historie a ztotožnění se s ní, respekt k přírodním a kulturním hodnotám, ke kulturní jedinečnosti, vyžaduje zásadní změnu. Je třeba vykročit ze slepého kruhu uvažování v perspektivě zaběhlého dneška, neupínat se jen k minulosti a nežít ve strachu z nového. Je mnoho cest ke zlepšení situace, všechny jsou založeny na otevřenosti, dialogu, respektu k jiným názorům, na změně myšlení. Nutnost vyvést kraj ze společenské a ekonomické stagnace, potvrzená výsledky řady sociologických výzkumů, je zřejmá i vládě v jejím akčním programu Restart pro tři nejpostiženější kraje. Je výsostným úkolem společenských oborů a kultury, muzea a galerie nevyjímaje, podílet se svými specifickými prostředky na takovém programu, který předpokládá především investice do lidí, do humanizace společenského vědomí a který přesahuje horizont volebního období. 

To vyžaduje více se věnovat odborné a muzejní práci ve smyslu prezentace a prosazení výsledků regionálních kulturních institucí jako odborných analytických podkladů pro rozhodování vedení kraje, stejně jako pro působení na společenské vědomí veřejnosti. K tomu je ale nutné detailněji znát jednotlivé instituce, jejich motivace a jejich výsledky, mají-li je.

Kupodivu, jsou to vedle vysokých škol právě muzea, která mohou a musí, paradoxně přes své zaměření na minulost, nejvíce hovořit k dnešku. Dějiny nejsou jednou provždy uzavřeným souborem pravd. Každá generace musí neustále obnovovat svůj vztah k nim, vytvářet na jeho základě svůj hodnotový systém pro své postavení v moderním světě, pro řešení současných úkolů, reagovat na současné výzvy. To je onen třeštíkovský imperativ „mysliti dějiny“.

Historie Krušnohoří zná řadu podobných situací, dokonce velmi podobných dnešní situaci potřeby nové orientace kraje po zhroucení hornictví jako monopolního zdroje obživy, provázeného poklesem sociálního statusu obyvatel, ztrátou perspektivy, růstem patologických společenských jevů a všeobecné frustrace. Jejich řešení je v orientaci myšlení na budoucnost, v plné šíři tohoto slova, v podpoře otevřené, aktivní občanské společnosti a institucí, které nabízejí nové náměty, inovace a příležitosti, vyvolávají společenskou diskusi, hledají nový obsah i v tradičních formách.

Platí to i pro muzea. Těžiště pozornosti lze jako příspěvek k řešení současné situace kraje přenést k vkládání nového obsahu, spojení s regionem a hledání aktuálního poselství nejen reprezentativních jubilejních výročí, ale zejména k tématům nových dějin a současnosti. Jen tak mohou muzejní projekty vyvolávat zájem a poskytovat zejména mladým lidem materiál k přemýšlení, vyvolávající jejich otázky směrem ke generaci otců. To jim pomáhá ujasňovat si svůj vlastní postoj k nim a jejich význam pro vytvářející se hodnotovou strukturu. Oni sami rozhodnou, jaký význam pro jejich život budou mít, oni budou „mysliti své dějiny“. Naším jediným úkolem je jejich poznávání světa doprovázet a nedirigovat, naší povinností je předestírat minulost v plné šíři, nezkresleně, hledat v ní souvislosti s dneškem a odpovědnost každého za budoucnost světa.

Takový přístup se neprosazuje lehce a bez komplikací a střetů, upozorním jen na některé z nich. Je snad v pořádku, když se vede několikaletá centrální kampaň v rámci projektu „Velká válka“, ale město odmítne iniciativu muzea veřejně a v souladu s touto kampaní uctít oběť 440 padlých občanů města obnovou pamětních desek původního pomníku?

Je snad v pořádku vyrovnávat se s otázkou holocaustu účastí na terezínské tryzně, ale ve městě nemít označeno jednoduchou pamětní deskou ani místo vypálené synagogy a na bývalém židovském hřbitově se chlubit, jakým nákladem byl ještě v letech 1986-87 odstraněním náhrobků zničen?

Takové spojení dávných událostí se současností vyvolává otázku i odpověď na to, zda jsme dokázali osud padlých vojáků a tragédii židovských spoluobčanů přetavit v opravdovou potřebu připomínat si minulost ve jménu budoucnosti. Aby nezůstalo jen u archivních fotografií, ale nutkavé potřeby spoluúčasti a činu, odhodlání nic podobného neopakovat. Jen tehdy, když si za nimi dokážeme představit lidské vztahy, touhy a osudy lidí ze svého města, budou k nám hovořit.  Právě tím kultivují nás samotné a jen v takovém dialogu se naplňuje smysl činnosti muzea. Takový vztah pak třeba dokážeme aplikovat i v jiných situacích, při jiných příležitostech, vůči jiným.

K tomu patří postavit se aktivně, bez zamlčování k existujícímu rozporu mezi slovy a činy vůči kardinálnímu fenoménu muzejní práce nejen našeho kraje, kterým je nalezení vyváženého vztahu ke kulturnímu dědictví, z historických důvodů převážně německému. Obecně sice hovoříme o jednotné a společné Evropě, výběrově využíváme benefity s členstvím spojené, vztah k Německu jako jejímu nejbližšímu představiteli a sousedovi však zůstává traumatizujícím tématem veřejné debaty, ať jde o akce spojené se životem německé menšiny nebo péčí o kulturní dědictví. Zde snad nemusím vysvětlovat, proč je nemůžeme rozdělovat na české a německé a jedno zamlčovat nebo si je přisvojovat.

O to více je smutné, že v řadě případů zcela bezdůvodně vylučujeme krajanskou komunitu, přestože jde o zcela přirozenou, nezpochybnitelnou a nezamlčitelnou součást naší historie.

Náš postoj je jiný. Po sedmi stoletích soužití tří národů vznikla zcela jedinečná kultura. Mnohotvárná, vzájemně se ovlivňující a natolik těsně propojená, že často nelze rozlišit, kdo je příslušníkem kterého etnika. Takto chápané kultuře odpovídal až do vzniku moderních národů postoj tzv. zemského vlastenectví, tedy vztahu příslušnosti k zemi, ve které žiji.

Obsah péče o kulturní dědictví hmotné i nehmotné ovšem nelze redukovat jen na mechanické provádění stavební údržby a ošetřování sbírek. Musí jít o vědomé úsilí vykonávat ji ve jménu vyššího, společensky formulovaného a ovlivňovaného zadání a cíle, jinak řečeno osobního postoje a společenské objednávky. Ta zde v podobě česko-německé smlouvy o dobrém sousedství z r. 1991, v podobě členství v Evropské unii a mezinárodních úmluv nepochybně existuje, dokonce jako zákonná povinnost.

Pro nás, kteří nad těmito otázkami přemýšlíme dnes a denně, již dávno nemůže být vrcholem společenské odvahy říci, že víme o českých Němcích zde a pak mluvit všeobecně, beznárodně, o tváři české strany Krušnohoří, aniž bychom přiznali a uznali jejich roli, dílo jejich generací.

Právě tím však nejvíce pokřivujeme kulturní dědictví, o které chceme s dobrým úmyslem pečovat.

Důležitou otázkou, která přímo souvisí s politikou dobrého sousedství, je prezentace těchto otázek i mimo okruh odborných pracovníků, ve směru k veřejnosti. Zda jsme schopni a někdy ochotni otevřeně se hlásit k tomu, že u nás povětšinou pracujeme s německým kulturním dědictvím a tuto skutečnost objektivně, bez emocí přiznat a pracovat s ní jako s neskrývaným faktem. Myslím, že to je náš dluh vůči veřejnosti. Kdo jiný by měl přinášet objektivní informace, bez politických kontextů, založené na vědeckém poznání a tím přispívat k naplnění našeho evropanství než muzea.

Zejména ve vztahu k ní nejsme schopni zasadit se za potřebné pokusy o překonání starých nepřátelství, nevraživostí a podezíravosti vzájemným poznáváním, setkáváním, prací v oblasti kulturní, obecně duchovní. Nejčastěji ji odmítají ti, kdo neznají smýšlení občanů a institucí dnešních demokratických evropských států, kdo neznají smýšlení krajanské komunity, kdo nerespektují jejich právo považovat kraj, kde vyrostli, za svůj domov a nepřijímají ruku nataženou ke smíření a pomoci.

Právě v našem hraničním kraji je to palčivě aktuální. Příkladů je nepočítaně, stejně jako případů, kdy je natažená ruka přijata a hle, nic se nehroutí, Češi i Němci spolupracují a vzájemně se respektují. Není třeba strašit se tím, že i na druhé straně, stejně jako u nás existují nesmiřitelní; je jich naprostá menšina a každý má právo na názor, vycházející ze životních zkušeností. Je to ale dlouhodobý proces, který nejde nařídit, pouze podporovat, lidé ho musí vzít za svůj sami, z přesvědčení, s tou zásadou kontinuity, trpělivosti a uvážlivosti, o které jsem mluvil v úvodu.

Je také třeba, aby do tohoto procesu nezasahoval nikdo, kdo není schopen nazírat život v jeho nesmírné košatosti a barevnosti, s filosofickým a vědomostním základem respektovat šíři názorů lidí a chce ji dirigovat prizmatem ideologie a starých resentimentů, jejichž základem je nedostatek sebevědomí, že v takové konfrontaci obstojím.

Nejen v budování průmyslových zón, ale především v pozitivní změně myšlení, v pěstování pocitu sounáležitosti, zdravého sebevědomí, patřičnosti do velké rodiny demokracie, vzdělání, občanské společnosti, ve změně společenské atmosféry je cesta k přeměně a rozvoji kraje.

Kultura a společenské vědy mají netušený dosah a zejména muzea a vysoké školy jsou schopny docílit velký společenský efekt změny náhledu a propagace kraje, spojení aktivních lidí a výměnu jejich zkušeností jako zárodků šíření pozitivních přístupů v dlouhodobých a tematicky zaměřených programech a jako zdroj informací pro jednotlivé stupně vedení regionu. Musí však v takové činnosti cítit jeho důvěru a podporu, jinak se situace nezmění.

Je to velký a vzrušující úkol, na kterém jsem se dlouhou dobu podílel. V muzeu jsem strávil nejlepší roky své pracovní kariéry a rád bych v něm dále pokračoval.

Bez významu nejsou ani silně osobní pohnutky, vděčnost za největší ocenění, kterých se mi v životě dostalo jen při této práci. Největší odměny byly tři: vzkaz kamaráda již léta nevycházejícího devadesátiletého poválečného muzejního ředitele dr. Puchmajera, kterého jsem po nástupu do funkce vyvezl ukázat mu muzeum, chodil za ním s židlí, podle potřeby ji otáčel, aby viděl a který čtrnáct dnů nato po Štědrém dnu zemřel: „Dal jste mu nejkrásnější vánoční dárek!“, druhá stisk ochrnulé ruky na vozík upoutaného velkého režiséra Jindřicha Poláka a jeho slova po vernisáži retrospektivní výstavy, kterou jsem mu navrhl a udělal, na jejíž vernisáž se do Chomutova sjelo mnoho jeho herců a přátel a která ho na rok vytrhla z těžké letargie: „Proč to všechno děláte? Já jsem se s něčím takovým nesetkal!“ a konečně dopis chomutovské krajanky paní Knechtel z Mnichova: „Minulý týden mi zemřela maminka. Píšu vám to, protože v Chomutově nemám nikoho, komu bych to řekla.“

Pro takové lidské okamžiky mi to všechno stálo zato.

 

Koncepce rozvoje a řízení organizace Oblastní muzeum v Chomutově 

Koncepce vychází z těchto materiálů: Zřizovací listina, Příkaz ředitele č. 123/2016 Vyhlášení výzkumných úkolů Oblastního muzea v Chomutově na období r. 2015-2020, Příkaz ředitele č. 125/2016 Strategie (koncepce) sbírkotvorné činnosti na r. 2016-22, Roční plány práce a výkazy činnosti pracovníků, Roční výkaz o muzeu, Projektové žádosti „Muzea v Krušných horách – tradice a budoucnost“, Koncepce strategického rozvoje města Chomutova do r. 2024, Koncepce rozvoje kultury Ústeckého kraje 2015-20, Koncepce rozvoje tradiční lidové kultury 2016-20 a osobní zkušenosti s řízením muzea od r. 2001.

I. Historie muzea, pobočky a stálé expozice

Vedení muzea sídlí v Domě J. Popela z Lobkowicz, stěžejní muzejní expozice je instalována v přízemí budovy radnice, historicky prvním sídle muzea. Na ni navazuje kostel sv. Kateřiny jako další objekt využívaný muzeem. Součástí objektu radnice jsou sklepení, kde je plánována historická expozice.

Od 1. ledna 2003 je muzeum příspěvkovou organizací Ústeckého kraje.

 Muzeum prezentuje 12 stálých expozic, rozdělených do obou budov, a 4 stálé expozice externí.

Radnice, Nám. 1. Máje 1 -  V budově je prostor pro krátkodobé výstavy a stálé expozice.

Dům Jiřího Popela z Lobkowicz, Palackého 86  V r. 2002 byla po rekonstrukci zpřístupněna vyhlídková Hvězdářská věž. V budově sídlí ředitelství muzea, výstavní sály, knihovna, studovna a technické provozy a prostory pro krátkodobé výstavy a stálé expozice.

Ve výstavních prostorách byly realizovány tyto zásadní koncepční záměry do r. 2017:

- zpřístupnění Hvězdářské věže veřejnosti – vyklizení, rekonstrukce schodiště, zateplení oken, nový přístup na vyhlídkovou plošinu, instalace expozice díla Ilji Sainera,

- úprava sálu podzemí radnice jako prostoru pro instalaci stavebních uměleckých artefaktů a velké doprovodné akce typu umělecké produkce nebo Muzejní noc,  

- úprava výstavního sálu radnice – nová podlaha a osvětlení sálu, mobiliář, nová instalace expozice gotického a renesančního sochařství, vybudování edukačního centra

- úprava oratoře radnice – nové osvětlení a instalace Fialova pohyblivého betlému

- nová expozice DJP Svět Krušných hor – mobiliář podle scénografického návrhu, osvětlení, vybudování prostoru a vybavení pro dětské doprovodné programy, vybudování edukačního centra, instalace expozice krušnohorského lidového umění ze Ströherské sbírky,   

- úprava velkého sálu DJP - nový mobiliář, nová instalace archeologické expozice, plánováno nové osvětlení

Dále uvádím koncepční záměry pro další období:

  1. Stěžejním záměrem muzea je realizovat projekt historické expozice v sklepeních radnice. Vytvoření historické expozice je součástí projektu „Muzea v Krušných horách – tradice a budoucnost“, zařazeného do programu přeshraniční spolupráce Interreg V A. Na realizaci projektu se podílí i Statutární město Chomutov jako majitel objektu, zadavatel stavebních úprav v prostorách sklepení radnice a garant architektonické. Cílem projektu je vytvořit v podzemních prostorách dosud chybějící expozici historie města, která doplní dosavadní nabídku muzejních expozic a stane se „vlajkovou lodí“ muzea i města.

Těžištěm expozice je ukázat specifickou podobu dějin Chomutovska jako soužití českého, německého a židovského etnika v otevřeném prostoru Krušnohoří ve velkém časovém oblouku období  1252-1945. Tyto otázky jsme jako priority muzea dlouhodobě analyzovali v řadě odborných muzejních aktivit.

Principem řešení je respektovat spojení tématu s autentickým charakterem prostor, které přinese zásadní změnu provozu - nový vstup do expozic, logické propojení starých a nových prostor, nově koncipovaný obsah a návštěvnicky komfortní provoz. Zcela nově pojímá muzeum jako vnitřně jednotně strukturovaný celek základních a tematických expozic a prostor, které si lze představit na principu historické expozice jako chrámové lodi s věncem bočních kaplí, tedy doprovodných okruhů (expozic, prostor a objektů s vlastní vypovídací hodnotou), nacházejících se in situ v komplexu radnice i v prostoru vnitřního města. Koncepce libreta z r. 2016 je součástí příloh.

  1. Provést nové osvětlení sálu J. Popela a archeologické expozice v rámci přeshr. projektu.
  2. Vybudovat multifunkční konferenční sálek s kapacitou 30 osob v Domě J. Popela.
  3. Pokračovat v překladech a vydání dosud shromážděných zpráv o činnosti a knih zápisů muzea.
  4. V dlouhodobém výhledu řešit nutnost získat další prostor pro rozšiřující se sbírky, expozice, depozitáře a obslužné prostory, typu dříve podaného návrhu na odkup historické budovy chorobince císařovny Alžběty.

II. Výstavy, doprovodné programy a aktivity, vnější vztahy

  1. Plánovitě, v dostatečném předstihu a v návaznosti na výsledky odborné činnosti muzea komunikovat s veřejností širokou paletou vnějších výstupů. Tematicky je oblast vymezena široce jako péče o kulturní dědictví hmotné i nehmotné, která sahá od péče o sbírky po výstavy, projevy tradiční lidové kultury, konference, publikace, akce živé kultury, až po iniciaci řešení aktuální problematiky v příslušných místech včetně účasti na něm.
  2. Navazovat a udržovat vyvážené vnější partnerské vztahy na odborném a občanském principu se všemi demokratickými odbornými a zájmovými institucemi, obcemi, občanskými iniciativami, akčními skupinami a jednotlivci, včetně krajanské komunity, zaměřené na péči o kulturní dědictví, podporu mezilidských vztahů a lidských práv, které různými způsoby pomáhají naplňovat cíle muzea. Ustanovit tyto známky uvědomělého evropanství jako trvalý a nevratný základ fungování organizace.
  3. Pokračovat v práci pracovní komise Rady vlády pro národnosti k řešení situace německých a jiných hrobů prezentací návrhu metodické Příručky pro obce na jednání Rady 8. 6. 2017 a spoluprací s bavorským ministerstvem práce a soc. věcí.   
  4. Využívat schopnost díky soustavně pěstované spolupráci s tuzemskými a zahraničními institucemi „prodat“ výsledky ven formou putovních výstav a přednášek, představujících neocenitelný přínos pro renomé Chomutova a muzea (viz příloha).
  5. Prostřednictvím muzejních pedagogů dále rozvíjet širokou nabídku cyklů doprovodných programů pro mateřské a základní školy, rodiny s dětmi a kreativními a vánočními rukodělnými kursy lidových řemesel. Iniciovat založení Spolku přátel muzea, který by se podílel na tvorbě, realizaci a propagaci muzejní činnosti.
  6. I přes širokou nabídku muzea počet návštěvníků celkem a počet platících stagnuje v důsledku masivního nárůstu nabídky aktivit pro veřejnost všeho druhu, upřednostňovány jsou akce s volným vstupem (Den památek, Dny EHD, Den kraje, Den muzeí). S touto tendencí zápasí všechny kulturní instituce. Kvalitu nabídky muzejních akcí kvůli tomu nesnižovat, nesklouznout k akcím typicky komerčního folklorismu (lidové slavnosti se soutěžemi v pití piva a pojídání knedlíků nebo čínská výstava preparovaných lidských těl), i když výstava kostýmovaných lidských anomálií, ke které jsme v r. 2002 pouze poskytli prostor, byla nejnavštěvovanější akcí v domě.

III. Prezentace a komunikace

  1. V komunikaci využívat prvky v r. 2008 vytvořené jednotné grafické tváře pro muzejní písemnosti (logotypy, navštívenka, potisk CD a DVD, samolepka, plakát, pozvánka, univerzální papír, popiska, navštívenka, obálka).
  2. V oblasti digitální muzejní evidence využívat dosud používaný muzejní systém BACH, který byl v r. 2016 revidován a záznamy byly převedeny na systém serverového uložení Bach ProMuzeum a aktualizovaný systém Bach Vademecum. V případě centralizovaného zavedení jiného muzejního systému zajistit plynulý přechod bez ztráty dat.
  3. Dokončit u webových stránek v 12/2016 zahájený přechod na nový redakční systém GCM, který pokračuje rutinním osvojováním redakční práce a postupnou obsahovou úpravou rubrik. Na webu jsou dostupné atraktivní virtuální prohlídky stálých expozic. Cílem je uživatelské osvojení systému a samostatná správa příslušných kapitol oddělení a zpracování jazykových verzí obsahu.

IV. Sbírkotvorná činnost

  1. Sbírkový fond tvoří k 31. 12. 2016 celkem 29 podsbírek s celkovým počtem 49689 evidenčních čísel a počtem 109568 kusů bez archeologie. Náklady r. 2016 na nákup sbírkových předmětů 131 tis. Kč. Na základě vyhodnocení strategie sbírkotvorné činnosti na obdob r. 2007-2014, provedeného v r. 2015, a projednání návrhů muzejních oddělení byla příkazem ředitele č. 125/2016 vyhlášena Strategie sbírkotvorné činnosti na období r. 2016-2022 (viz příloha). Stav v plnění úkolů uvádět zpracovateli úkolů v ročním výkazu činnosti, počínaje r. 2016.
  2. Využívat metodickou pomoc odborných pracovišť RM Teplice a metodických center MK pro řešení speciálních otázek, jako jsou otázky provenience židovského majetku a movitých kulturních statků zestátněných v roce 1945 občanům německé národnosti v severočeském regionu. 

V. Vědeckovýzkumná činnost

  1. Na základě vyhodnocení výzkumných úkolů na období r. 2007-2014, provedeného v r. 2015, a projednání návrhů muzejních oddělení byly příkazem ředitele č. 123/2016 vyhlášeny výzkumné úkoly na období r. 2015-2020 (viz příloha). Stav v plnění úkolů uvádějí zpracovatelé úkolů v ročním výkazu činnosti, počínaje r. 2016.
  2. Jako výstupy výzkumných úkolů zpracovat nejméně tři odborné publikace, připravit dvě mezinárodní konference, odborně a organizačně se podílet se na přípravě celokrajské výtvarné výstavy AMG. Výstupy ostatních úkolů zpracovat jako veřejně dostupné databáze.

VI. Personální oblast

  1. Nadále věnovat pozornost péči o odborné vzdělání. Z 16 pracovníků přepočteného stavu bez MD splňuje 13 požadavek odborného vzdělání. Školu muzejní propedeutiky absolvovalo 5 nových pracovníků, 1 zaměstnankyně studuje obor muzejní pedagogiky. Věkový průměr zaměstnanců činí 49 let. 
  2. Snaha o jednotné řízení ekonomických oblastí vyžaduje již nyní posílit ekonomický úsek kvalifikovaným pracovníkem, neboť vede ke specializovaným pracovním postupům, nárůstu počtu jednotně zpracovávaných agend – účetnictví, mzdy, majetek, pasportizace, elektronická spisová služba, registr smluv, veřejné zakázky, podklady pro centrální nákupy - a neúměrnému růstu administrativy, kterou nelze řešit jen předáváním dalších a dalších manuálů agend. Reálné nebezpečí narušení funkčnosti ekonomického úseku v případě dlouhodobé absence ekonomky je třeba eliminovat odbornou zastupitelností. K tomu zpracovat odborem kultury KÚ personální audit příspěvkových organizací k porovnání personálního složení s výsledky činnosti a výší příspěvku zřizovatele.
  3. V souvislosti s projektem historické expozice bude třeba po dokončení řešit posílení průvodcovské služby. Již v současnosti žádoucí omlazení průvodkyň na radnici je závislé na platových podmínkách. Částečným řešením by mohlo být využití dobrovolnické činnosti.

VII. Ekonomika, majetek, technické vybavení

  1. Úzce spolupracovat s městem jako majitelem užívaných objektů na řádné údržbě budov prostřednictvím komise pro regeneraci městské památkové zóny. Realizovat zejména plánovaný rozsah nákladů města k opravě jižní a severní fasády, zateplení a nátěrech oken Domu J. Popela v zájmu estetického vzhledu a úspory energií v celkové výši 3 430 000 Kč.
  2. Udržovat řádný technický stav a plynulou obměnu výpočetní a rozmnožovací techniky včetně softwaru, důraz klást zejména na antivirové programy a celkovou kybernetickou bezpečnost. Zajistit vybavení pro konzervátorskou dílnu.

VIII. Grantová politika, finanční zdroje

  1. Využívat možnosti získávání finančních prostředků z dostupných zdrojů přeshraničních projektů, grantů města, Ministerstva kultury a účelových dotací. Dotace získané v období od r. 2001 umožnily realizovat řadu projektů a podstatně zlepšit technické vybavení a péči o sbírky. Celkový objem získaných prostředků v letech 2000-2016 činil 10 037 064 Kč a účelové prostředky částku 3 540 000 Kč, jak je detailně uveden v příloze. Dotace schváleného projektu „Muzea v Krušných horách“ činí 7 082 198,- Kč.

Na úrovni kraje zlepšit systém hodnocení projektů směrem k vyváženosti požadavku objektivity, přezkoumatelnosti a nezávislosti a anonymity hodnotitelů.

IX. Závěr

V čem je muzeum jedinečné - gotická expozice; sbírka miniatur; herbář CHOM; arch. výzkum Nezabylice; kompletní edice 80 svazků třístranné hist. komise k německému řádu.

Na co jsem osobně hrdý - rekonstrukce desetiletí nepřístupné Hvězdářské věže a získání životního díla Ilji Sainera; kontakty a úzká spolupráce s německými institucemi (A-B, Mnichov, ASV, ArGe, konzulát Mnichov, pamětní kámen hřbitov;); osvojení grantů a přeshraničních projektů s finančními přínosy;

objevy velkých postav historie a událostí formou společných projektů s institucemi nebo významnými odborníky a propojením do vnějšího světa (J. Polák - dokumentace životního díla, velká výstava;  Zemská výstava 1913 - výstavy, pamětní alba, 3D publikace;  projekt dokumentace památek lidové zbožnosti podle hist. fotografií baronky Korbové z Weidenheimu, výstava CV a Mnichov;  projekt Theodor Veidl s ND Praha, SMI a divadlem Regensburg - Dvořák, Hader, Reittererová; gotická expozice a Josef Opitz - expozice, katalog Publikací roku 2014, mezinárodní konference, zapojení do velkých výstav NG Praha a Chemnitz, putovní výstava UJEP Ústí, NPÚ Kr. Březno, Augsburg, Mnichov; Anton Enders - výstava Augsburg, Vídeň, Mnichov; Hans Kudlich - výstava Waldkraiburg, Linec, Augsburg, Poysdorf, Úvalno, Vídeň, Opava, Praha; cyklus besed Chomutov a já s významnými hosty);

zprostředkování a kultivace kontaktů mezi městy Chomutov a Erlangen - občanská kulturní výměna, osobní kontakty mezi vedením měst se získáváním zkušeností v sociální a školské oblasti, vyloučenými skupinami, migrační politice, Heimatkreis;    

vzkříšení kulturního života obcí Orasín a Pyšná - výstava a pamětní deska L. Zimmermann, výstavy v zahraničí, pomník obětí 1. svět. války, kaple a socha P. Marie Bolestné, kronika Bretfeld Ztracená vlast s podporou ČNFB, pomník obětí 1. svět. války, kroniky obce Pyšná, zapojení obcí a podpora starostů Juřiny a Čapka;

prosazení řešení situace německých hřbitovů v Radě vlády, dokumentace, metodická příručka)

Ing. Stanislav Děd

25. 5. 2017

 

Přílohy:

Přehled zaměstnanců Oblastního muzea

Přehled poskytnutých dotací v letech 2000 až 2016

Koncepce libreta Historické expozice

Přehled výstav 2001-2017

Příručka pro obce

 

Přílohy Koncepce rozvoje a řízení Oblastního muzea v Chomutově

1. Shrnutí hlavních úkolů sbírkotvorné činnosti 2016-22

  1. Pokračovat ve zpracovávání archeologických nálezů získaných záchrannou archeologickou činností Ústavu archeologické památkové péče severozápadních Čech v Mostě na území sběrné oblasti muzea (Fond Most).
  2. Botanickou podsbírku rozšiřovat tak, aby reprezentativně dokumentovala flóru severozápadních Čech a sloužila jako srovnávací a dokladový herbář květeny ČR.
  3. Vyřešit zapojení prostor depozitáře podsbírky Lapidárium do připravované historické expozice ve sklepních prostorech pod radnicí.
  4. Nalézt vhodný prostor (nové skříně, nová lokace) pro uložení podsbírky Staré tisky. Práce s podsbírkou musí být zaměřena na propojení s regionem a společensko-historickým pozadím.
  5. Zvláštní pozornost věnovat rozšíření podsbírky Fotografie o fotodokumentaci jevů z hlediska etnografického, životního stylu a projevů každodenního života a pracovní činnosti různých prostředí a významných osobností. K tomuto tematickému zaměření kromě akviziční činnosti soustavně vytěžovat obrazovou dokumentaci z místních tisků a časopisů, krajanského tisku, rodinných kronik, muzejních výstav a archivních materiálů.
  6. Ve spolupráci s krajanskou komunitou pořídit digitální obrazovou dokumentaci materiálů archivu Heimatkreis Komotau v Erlangenu pro podsbírky Fotografie a Nové dějiny. 
  7. Digitalizovat skleněné negativy a filmové materiály podsbírky Negativy, diapozitivy a filmy s cílem jejich konzervace a využití při veřejném předvádění a muzejních pořadech.
  8. Zvláštní pozornost u podsbírky Místní tisky věnovat získávání krásné a odborné literatury německých a židovských autorů předválečného období a literatury vzniklé v krajanských kruzích.
  9. Pokračovat v programu digitalizace sbírek podle stupně naléhavosti z hlediska uchování fyzické podstaty a potřebnosti pro badatelskou a výstavní činnost.
  10. Ve všech případech sbírkotvorné činnosti muzeum trvale využívat doporučení poradního sboru pro sbírkotvornou činnost.
  11. Zajišťování prostředků na restaurování a konzervaci sbírkových předmětů je trvalým úkolem. Vedoucí oddělení zajistí zpracování seznamu priorit restaurování a konzervace sbírkových předmětů kurátory podsbírek a v poradě vedení projednávají čerpání vlastních prostředků platného rozpočtu pro příslušný rok. Využívání možností získání dalších finančních prostředků nad rámec rozpočtu z dotačních titulů Ústeckého kraje, Ministerstva kultury ČR a regionálních fondů programu Interreg V A je plně v kompetenci vedoucích oddělení a je jedním z kriterií jejich hodnocení.
  12. Spojení sbírkotvorné činnosti s vědeckovýzkumnými úkoly vychází z platné Strategie rozvoje kultury a památkové péče v Ústeckém kraji. Pro pracoviště muzea mohou být stanoveny úkoly orientované na podrobnější zpracování dějin, etnografického obrazu, kultury a přírody regionu, případně mohou pracoviště muzea participovat na řešení celostátních grantů. Ve sledovaném období je dlouhodobě do řešení grantu jako řešitel zapojeno oddělení přírodovědné. Historické oddělení spolupracuje s krajským dokumentačním centrem tradiční lidové kultury v RM v Teplicích.
  13. Kurátoři sbírek, správci depozitářů a konzervátoři sledují průběžně informace o výrobcích depozitárního mobiliáře, laboratorní technice, obalovém materiálu atp.
  14. Naplňování koncepce sbírkotvorné činnosti hodnotí vedení muzea s kurátory sbírek 1x ročně.

 

2. Publikace vydané nebo zpracované muzeem   

čtvrtletník Příroda-památky-život,

Edice Materiály a studie: 2004 Účelové známky okresu Chomutov (Chomutovska a Kadaňska), 2005 Lichenoflóra přírodní památky Kokrháč, 2005 Zaniklá železniční trať Křimov- Reitzenhain, 2005 Zářící minulost, 2007 Kostel svaté Kateřiny v Chomutově, 2008 Ignác Jan Ehrenwerth, 2010 Vzpomínky z mého života - P. František Tomšík, 2013 Zdokumentování důlního díla u obce Želina na Kadaňsku

katalogy výstav: 2002 Chomutov a okolí na starých mapách českých zemí, 2003 Trenýrky svatého Šebestiána, 2005 Vláda věcí Tvých, 2011 Svět Krušných hor, 2012 Christian Lehmann, 2014 Pohledy do pravěku, Moderní krajka - staré řemeslo v nové podobě

publikace mimo řady: 2000 Historičtí svědkové doby v Euroregionu Krušnohoří, 2002 Obce chomutovského okresu, 2003 Heraldické a nápisové památky Chomutovska, 2005 Kadaň mezi středověkem a novověkem, monografie obcí a fotografií, Miniatury chomutovské sbírky 2006 Chomutovsko - regionální vlastivěda spolupráce OM, 2013 Staré cesty na Chomutovsku; Opevněné kostely na Chomutovsku, 2014 Všemu světu na útěchu. Sochařství a malířství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350-1590, Aller Welt zum Trost. Bildhauerei und Malerei im Komotauer und Kaadner Land 1350-1590, 2015 Josef Opitz a umění na Chomutovsku a Kadaňsku  1350-1590 sborník z mezinárodní konference  

 

3. Vlastní publikační činnost

autor 27 výstav, autor katalogů 19 výstav - 2003 Německo-česká zemská výstava Chomutov 1913, Stará škola 1803-2003, 2004 Loď připravit k boji;  Jindřich Polák, 50 let s televizí a filmem; Tibet před 50 lety, Australské drahé opály; Ilja Sainer, hvězdy a ostrovy; Ohlas Pražského jara v Lotyšsku a Pobaltí 2005 Gustav Hodek, pravý vlasti syn a jeho Pětipsy; Kuriozity z muzeí Ústeckého kraje; Zářící minulost; Nový svět na starých mapách 2006 Prof. Dr. Franz Josef rytíř von Gerstner - tvůrce moderního inženýrského myšlení, 2007 Tenkrát v Chomutově 2008 Chomutovský starosta JUDr. Ernst Storch, Afrika a Orient Rainera Kreissla 2009 Nekonečné vteřiny, 2015 Čechy/Böhmen - domov i Heimat, 2017 Hans Kudlich, osvoboditel sedláků

publikace 2004 - Přísečnice  zatopená, ale nezapomenutá - redakce sborníku;  2007 Tajnosti depozitářů, zpracovatel části OM Chomutov; Portrétní miniatury chomutovské sbírky, spolupráce na textu; 2008 České objekty Ströherské sbírky, zpracovatel a spoluautor; 2009 Lois Zimmermann; 2010 Okouzlení z Krušných hor, příspěvek; 2010 Muzea a galerie Ústeckého kraje, zpracovatel příspěvku; 2012 Sborník Centrum krušnohorského lidového umění, redakce; 2014 Německo-česká zemská výstava Chomutov 1913, spoluautor 3D publikace

překlady 2008 M. Richter: Proces s loupeživým rytířem Nickelem Mönchem; 2012 W. Dürr: Erich Heller; 2013 Kronika Blatno; 2016 Ed. Pfrogner: Životní vzpomínky

odborný poradce scénáře filmu Neslyším tvé srdce 2007 a divadelní hry Odsun (Divadlo moravskoslezské Ostrava 2014)

mnoho článků, materiálů, korespondence, přednášek a prezentací

 

4. Zapojení do profesních institucí formou členství nebo přímé odborné spolupráce

AMG - skupina muzeí Ústeckého kraje,

- spoluzakladatel tradice Festivalu muzejních nocí - v r. 2004 1. Muzejní noc

- účast na společných projektech (výstavy, publikace)

- podpora ústecké sekce AMG – v r. 2012 jsem inicioval zásadní výhrady vůči Collegiu Bohemicu a jeho ignorování ústecké sekce AMG a Krajského úřadu - požadavek na dotování dokončení expozice ve výši 50 mil, Kč jako politické vydírání vlády tvůrci business projektu, pro porovnání investice do výstavních prostor přísp. organizací kraje do r. 2020 – 40 mil z prostř. ÚK, 20 mil. Kč jiné zdroje, metody práce,

- iniciování projektu společné výstavy malířství 1900-1945 a člen organizačního výboru,

- soutěž Gloria Musaealis 1. místo muzejní publikace 2014

- pravidelná účast na setkání muzejníků 4 zemí

Komise pro tradiční lidovou kulturu Ústeckého kraje – jako člen jsem inicioval a předložil zásadní koncepční řešení fungování komise; navrhl zastoupení krajanské komunity v osobě referentky péče o lidovou kulturu dr. Zuzanny Finger v komisi ÚK jako jediné krajské komisi, v připomínkovém řízení jsem podal řadu návrhů pro zpracování vládní Koncepce rozvoje TLK na r. 2016-2020

Kulturní komise Euroregionu Krušné hory – člen a hodnotitel

Rada vlády pro národnostní menšiny – v r. 2015 jsem inicioval a zpracoval podnět k řešení péče o opuštěné německé a jiné hroby na českých hřbitovech, v 02/2016 ho na Radě prezentoval, od 04/2016 člen pracovní skupiny k řešení problému ve složení MK, MMR, MF, MZV, MZ, Svaz měst a obcí, Asociace krajů, německá a ruská menšina v Radě, židovská komunita, sekretariát Rady a ředitel OM Chomutov. Jsem autorem návrhu řešení problematiky, usnesení Rady vlády č. 181/2016 a metodické Příručky pro obce. Podnět vychází z naší zpracované fotodokumentace stavu více než 70 hřbitovů na Chomutovsku.

Problematika byla projednána kulturním výborem SKS a zařazena do agendy Zastoupení státu Bavorsko v Praze.

Monumenta viva - spolupořadatel akcí mezinárodního cyklu péče o kulturní dědictví z. s. Omnium

Čs.-něm. diskusní fórum v Mariánských Lázních - pravidelný účastník

 

5. Zapojení do komisí města Chomutova

Komise pro regeneraci městské památkové zóny – výsledkem lobbyingu ve vztahu k muzejnímu objektu Dům J. Popela je oprava fasády Hvězdářské věže muzea (800 tis.), současně probíhající oprava jižní fasády (1130 tis.), na r. 2018 plánované opravy severní fasády (1100 tis.) a zateplení oken instalací dvojskel (400 tis.)

Výbor pro národnostní menšiny - jako stálý host jsem mj. inicioval realizovaný cyklus Muzejních nocí jednotlivých menšin

Komise pro zpracování Koncepce strategického rozvoje města Chomutova do r. 2024

Leaders Board pro koncepci vzdělávání EDUIN - 2015-2016 člen 

 

2. MGR. MARKÉTA PRONTEKEROVÁ

Koncepce rozvoje a řízení organizace Oblastní muzeum v Chomutově

Str. 1

Str. 2

Str. 3Str. 4


Vytvořeno: 28. 6. 2017
Poslední aktualizace: 6. 8. 2017 23:12
Autor: Správce Webu