Otisky slov – 11. 9. – 29. 10. 2011

U literárního odkazu E. Hellera a jeho vrácení do českého povědomí a kontextu nás čeká velký dluh. Proto vznikla myšlenka projektu Ericha Hellera, který má být podnětem k jeho uvedení na místo, které si zaslouží:

- jako příklad intelektuála z Čech, reprezentujícího tři základní prameny středoevropské kultury v Čechách - český, německý a židovský - a který hluboce nahlédl postavení člověka v moderním světě a předložil svůj vlastní ucelený pohled. Kdo může říci, že ten jeho není ten pravý? To nemusí nutně znamenat, že nemůže být k Člověku a k moderní civilizaci tak skeptický, možná až nemilosrdně. Je vůbec otázkou, čím byl Erich Heller více, zda literárním vědcem a kritikem nebo morálním filosofem, jak ho charakterizuje prof. Alexander,

- protože přispěl k rehabilitaci německého myšlení a humanistického ducha německé literatury právě v období, kdy bylo vše německé tak hrozným způsobem zdiskreditováno,

- protože sám jeho osud je živoucím dokladem osudu člověka ve vichřicích 20. století - osobního existenciálního prožitku, věznění bratra, ztráty rodiny, ztráty domova a emigrace - a potvrzením jeho literárního díla.

Život obou bratrů Hellerů je apoteózou silného lidského ducha, vůle ani v nejtěžších chvílích se nenechat zlomit a připravit o lidskou podstatu.

Je naší povinností na to nezapomínat.

Je symbolické, že k tomuto úkolu se znovu sdružila - tak jak tomu bývalo kdysi - všechna tři etnika: němečtí výtvarníci, čeští hudebníci a čeští a židovští muzejníci.

U Iris Hacklové a především Petera Fischerbauera nejde o první projekt podobné formy - tedy spojení literatury, výtvarného umění a hudby nad jedním tématem. Zmiňme projekt věnovaný osudu textaře a Lehárova libretisty Friedricha Löhnera-Bedy, který zahynul v Osvětimi.

Podobně projekt nazvaný Protioheň / Gegenfeuer - inspirovaný rovněž tragickým 20. stoletím, který je kombinací oratoria Petera Mehringera, vzniklého na základě vybraných úryvků textů křesťanského teologa a filosofa Romana Guardiniho a deníkových záznamů studenta teologie Matthiase Gralla, který zahynul jako voják ve 2. sv. válce, a jejich odrazu v obrazech obou malířů.

Významného ocenění se mu dostalo provedením při slavnostní mši v kostele sv. Jakuba Většího v Hostouni na Šumavě, kterou v r. 2008 celebroval plzeňský biskup Msgr. Radkovský v rámci zemské výstavy Bavorsko - Čechy.  Podpora Židovského muzea v Praze má nyní pro nás stejný význam.

Peter Fischerbauer v praxi naplňuje ideu společného soužití kultur - jeho střídavý pobyt v Mnichově a Hořicích v Čechách, kde jsou kořeny jeho rodiny, snaha o nepředpojaté setkávání lidí bez rozdílu původu a státní příslušnosti, dávají jeho práci další důležitý rozměr. Proto je součástí dnešního večera i výstava obrazů jeho a jeho kolegyně Iris Hacklové, inspirovaných dílem Thomase Manna Buddenbrookovi, románu, který byl Erichu Hellerovi inspirací k jedné z jeho zásadních prací.  Součástí projektu je i skladba mladého skladatele Jana Valenty ml. „Pobřežní kameny“, která těží ze stejného inspiračního zdroje.

Dr. Erich Heller se narodil 27. 3. 1911 v Chomutově v rodině židovského lékaře. Absolvoval práva na právnické fakultě Německé university v Praze dne 11. února 1935. V roce 1939 emigroval do Velké Británie, kde začal svou profesionální kariéru studiem germanistiky. Bratr Paul prošel od r. 1939 koncentračními tábory Buchenwald, Osvětim a znovu Buchenwald, matka a teta holocaust nepřežily.

Britským občanem se stal v roce 1947.  13. března 1948 byl Hellerovi jako germanistovi „českého původu“ za jeho dizertační práci o Thomasu Mannovi přiřčen Ph.D. University Cambridge. V letech 1948-1960 vedl německou fakultu University Wales ve Swansea jako „Head“ a profesor, působil na universitách Cambridge a Londýn.

V letech 1948-1949 přednášel Erich Heller v západním Německu. Od 1953 do 1954 následovaly pozvánky k přednáškovému turné do Spojených států, kde vzbudil pozornost na universitách Harvard, Yale, Chicago, Brown a Oberlin College. 1957-1958 učil Heller jako hostující profesor na Brandeis University. Od roku 1960 přesídlil trvale do Spojených států, především na Northwestern University v Evanstonu, kde byl původně profesorem němčiny, a následně Avalon-profesorem humanitních studií až do svého penzionování v roce 1979. V Evanstonu žila rovněž rodina jeho bratra Paula, který v r. 1946 přesídlil do Spojených států a stal se významným americkým hematopatologem.

V létě 1963 četl jako hostující profesor na universitě v Heidelbergu a přednášel na Freie Universität Berlín, jakož i na universitách Hamburg, Göttingen, Köln, Bonn a Frankfurt am Main. Na podzim 1963 byl hostujícím profesorem na Massachusetts Institute of Technology s přednáškami na Harvardu, Yale, Rochesteru a Berkeley, Kalifornie. Docentoval jako profesor poetiky v listopadu 1965 na universitě v Mnichově a bavorské Akademii múzických umění. K těmto závazkům přišla 1966 ještě hostující profesura v Tübingen a na Columbia University v New Yorku.

Až na své tři poslední roky života cestoval Erich Heller v létě vždy na tři měsíce do Evropy k setkání s přáteli a tvůrčí práci. Trasa byla ponejvíc stejná: Irsko, Anglie, Německo, Švýcarsko a „Bewaller“ v jižních Tyrolích/Itálie.

Heller udržoval bohatou korespondenci s množstvím myslitelů své doby. Byli mezi nimi Thomas Mann, E.M.Porter, T.S.Eliot, Conrad Aiken, Moriz Seeler, Carl Zuckmayer, C.M.Bowra, Werner Heisenberg, Rudolf Arnheim, Lionel Trilling, Dolf Sternberger, Victor Lange, Friedrich Torberg, Stephen Spender, Oskar Seidlin, H. E. Holthusen, Noel Annan, Marcel Reich-Ranicki a Hannah Arendtová. Intelektuální přátelství ho pojilo s Josephem Epsteinem a W.H.Audenem.

Zemřel 5. listopadu 1990 v Evanstonu ve věku sedmdesáti devíti let.

Erichu Hellerovi se dostalo mnoha poct a ocenění:

1964: Zvolení korespondenčním členem Německé akademie pro jazyk a literaturu Darmstadt

1965: Čestný doktorát Emory University v Atlantě/Georgia

1966: Zvolení korespondenčním členem Bavorské akademie krásných umění

1967: Zvolení členem Německého P.E.N.- centra Darmstadt

1967: Jmenování „Avalon-profesorem humanitních věd“ na Northwestern University v Evanstonu

1968: Propůjčení zlaté medaile Goetheho institutu Mnichov

1969: Propůjčení Ceny Johanna Heinricha Mercka za esej a literární kritiku Německé akademie pro jazyk a literaturu Darmstadt

1971: Zvolení za „Fellow“ Americké akademie umění a věd v Bostonu

1973: Zvolení členem rakouského P.E.N. - centra Vídeň

1974: Zvolení členem Academy of Literary Studies v Baltimore

1975: Jmenování Lord Northcliffe-přednášejícím pro rok 1975 na University College Londýn

1978: Propůjčení Velkého záslužného kříže Spolkové republiky Německo

Stěžejní díla:

1952 The Disinherited Mind / Vyděděný duch (německy Enterbter Geist, 1954)

1954 The Ironic German: a Study of Thomas Man / Ironický Němec: studie o Thomasi Mannovi, (německy Thomas Mann, der ironische Deutsche, 1959)

1965 The Artist's Joumey into the lnterior and Other Essays / Cesta umělce do nitra a jiné eseje (německy Die Reise der Kunst ins Innere, 1966).

Začátkem padesátých let získalo nakladatelství Bowes & Bowes (Cambridge a Londýn) Hellera jako vydavatele pro Studies in Modem European Literature and Thought / Studie o moderní evropské literatuře a myšlení, které byly prodávány v USA ve spojení s Yale University Press. V této souvislosti by měla být zmíněna také Hellerova práce jako vydavatele Kafkových spisů: Briefe an Felice / Dopisy Felice (1967, Jürgen Born jako spoluvydavatel), v anglickém znění Letters to Felice (1973), a ve spolupráci s Joachimem Beugem Dichter über ihre Dichtungen: Franz Kafka / Básník o svých básních: Franz Kafka (1969).

Heller se stal autorem Suhrkamp Verlag s Enterbter Geist / Vyděděný duch (1954), Thomas Mann, der ironische Deutsche / Thomas Mann, ironický Němec (1959), Studien zur modernen Literatur / Studie k moderní literatuře (1963), Nietzsche-Drei Essays  /Nietzsche - Tři eseje (1964), Die Reise der Kunst ins Innere / Cesta umění do nitra (1966), Essays über Goethe / Eseje o Goethovi (Insel/Suhrkamp, 1970), Nur innen wird Welt sein-Versuche über Rilke / Jen uvnitř je svět-Pokusy o Rilkeho (l975), Die Wiederkehr der Unschuld / Návrat nevinnosti (1977) a Im Zeitalter der Prosa / Ve věku prózy (1984). Nakladatelství dtv-Verlag vydalo 1976 Franz Kafka, Luchterhand publikoval Die Bedeutung Friedrich Nietzsches-Zehn Essays / Význam Friedricha Nietzscheho-Deset esejů (1992). Všechny tyto svazky se opíraly o originály v anglickém jazyce. Anglicky vyšlo ještě The Poet's Self and the Poem / Básníkovo Já a báseň (Londýn, 1976). Mimoto publikoval další eseje jako „Das lyrische Ich bei Schopenhauer und Nietzsche und nachher / Lyrické Já u Schopenhauera a Nietzscheho a později“ (1973) a jedna menší, ale tím zábavnější práce o Wilhelmu Buschovi.

Malíř Peter Fischerbauer se narodil v roce 1966 v Mnichově v rodině šumavských Němců. Po studiu na Akademii výtvarných umění (ve stejné třídě jako Iris Hacklová) vystavoval především v jižních Čechách („Der Waldgänger / Lesní poutník“ podle Adalberta Stiftera, Galerie Stodola, Český Krumlov 1992, „Witiko / Vítek“, Hrad Rožmberk 1996), ale dostal se s obrazy podle románu „Treibeis / Ledová tříšť“ pražské spisovatelky Libuše Moníkové až do Grónska (Katuaq Center, Nuuk 2001).

Další hudebně výtvarné projekty:

2004 Aus Böhmen und Mähren kommt die Musik / Z Čech a Moravy přichází hudba, Universita Fr. Palackého Olomouc, Thom Dittmer Palais a Alter Salzstadel Regensburg. Slavnostní koncert a výstava ke vstupu České republiky do Evropské unie.

2005 Ein böhmisches Album / České album, Kunstforum Rheinhessen Essenheim, společně s fotografem Janem Vacou.

2008 Gegenfeuer / Protioheň, sv. Jakub V. Hostouň, sv. Bonifác Mnichov, společná práce s komponistou Andreasem Mehringerem, výstava a provedení oratoria ke 40. výročí úmrtí Romano Guardiniho v rámci zemské výstavy „Bavorsko a Čechy“.

2010 realizoval v Lichtenštejnsku program z malby a hudby kolem vídeňského židovského libretisty původem z Čech Fritze Löhnera-Bedy („Fritz you´re simply the best“, Kunstverein Schichtwechsel/Küefer-Martis-Huus Ruggell).

Malíř Fischerbauer, znalec a milovník „mnichovského“ Thomase Manna se seznámil už ve škole s interpretací jeho díla Erichem Hellerem v knize „Thomas Mann, ironický Němec“. Přidal dle receptury Hellera do barev na „Buddenbrookových“ ještě četbu Schopenhauerova „Světa jako vůle a představy“ a vznikla série obrazů „Schopenhauerové a Permanederové“, poslední jako základní vzor Mnichovana.

Malířka Iris Hacklová se narodila v roce 1961 v Gmundu nad Tegernsee. Po studiu na Akademii výtvarných umění realizovala řadu výstav (například: „Sentimental Journey“, Gedok Lübeck 1998, „Die Fehler des Kopisten / Chyby kopisty“ podle románu Botho Strausse, Fischzentrum Hořice na Šumavě 2002, „Frauenzimmer und Behausungen / Pokoje a příbytky žen“, Villa Waldberta 2003). Pracovala i jako scénografka (například „Macbeth“, Lokschuppen Rosenheim a Gasteig Mnichov 1997). Dnes působí jako učitelka v Landshutu.

I když není člověka, který by neoznačil oblast Tegernsee, odkud pochází Iris Hacklová, za nejkrásnější krajinu v Bavorsku, bavorská malířka cítila od dětství touhu po severu, po Baltském moři. V Lübecku strávila půl roku na pracovním pobytu. Vystavené obrázky z románu „Buddenbrookovi“ jsou proto jako z přírody, z čerstvé paměti dlouhých procházek na pobřeží Baltu u Travemünde.

Skladatel Jan Valenta ml.  (nar. 1987)

8 let studia v ZUŠ Chomutov (bicí nástroje); 2006 maturita na Konzervatoři Teplice; 2008 ukončení studia úspěšným absolvováním na Konzervatoři Teplice u prof. Oto Jarky (DiS. - obor bicí nástroje)

Ve čtvrtém ročníku studia začíná studovat druhý hlavní obor - kompozici, spolu s povinným klavírem. Nyní student 5. ročníku oboru kompozice na Konzervatoři Teplice u prof. Václava Bůžka. Aktivně vystupuje jako bubeník v moderní kapele, učí hře na bicí nástroje v ZUŠ Žatec a ZUŠ Teplice. Je autorem skladeb drobných forem (smyčcový kvartet, dechové trio, atd.), nyní pracuje na první symfonietě.

Pro hudební složku projektu zkomponoval pro komorní symfonický orchestr skladbu:

„Pobřežní kameny“

Části: Lübeck - Travemünde - Úpadek

Autor sám říká: „Inspirací pro „buddenbrookovské“ téma mi byla postava Tony, její osud a způsob jak se s ním vyrovnává. Soustředil jsem se na období jejího dospívání a první opravdové lásky. Své pocity jsem vložil do jednověté skladby, jejímž ústředním tématem, kolem kterého skladba osciluje, je motiv sezení na pobřežních kamenech poblíž pláže lázní v Travemünde, vzpomínka na místo, které se stalo symbolem jediné Toniny opravdové lásky. Téma bouřlivého dospívání a nešťastné svatby je doplňuje o kontrastní polohy.“