Prohlédněte si Chomutov z naší věže na stránkách www.virtualtravel.cz společnosti Panoramas: 

Chomutov z věže

Prohlídněte si novou expozici na stránkách www.virtualtravel.cz společnosti Panoramas:

Expozice

Expozice Svět Krušných hor je umístěna v areálu Domu Jiřího Popela v prvním patře budovy. Je přístupná po schodišti z přízemí a díky novému schodolezu je již také přístupná handicapovaným návštěvníkům. Expozice byla otevřena 8. 1. 2011 a momentálně se nachází ve vstupním zkušebním provozu. Slavnostně bude otevřena v květnu 2011.

Těžištěm celé expozice jsou předměty tzv. Ströherské sbírky, tedy sbírky Dr. Eriky Pohl-Ströher (nar. 1919), sběratelky původem z Krušných hor, která dnes již ve vysokém věku žije ve Švýcarsku. V expozici je k vidění přes 400 předmětů z celkového počtu 1500 kusů Ströherské sbírky. Jsou to vesměs předměty lidového umění s hornickou, vánoční či náboženskou tematikou, hračky a miniatury. Ströherská sbírka je ovšem v expozici doplněna i předměty ze sbírek Oblastního muzea v Chomutově. Kromě drobných předmětů, jako jsou hračky, různé doplňky do domácnosti či exponáty lidové zbožnosti, je to zejména lidový nábytek či nástroje na zpracování dřeva.

Expozice vznikla jako součást přeshraničního projektu Centrum krušnohorského lidového umění (viz www.zentrum-erzgebirgischevolkskunst.eu), jehož existence byla podnícena darováním sbírky Erikou Pohl-Ströher saskému městu Annaberg-Buchholz v roce 2006. Projekt byl financován prostřednictvím přeshraničního programu podpory Evropské unie s názvem Cíl 3. Město Annaberg-Buchholz, jako vedoucí partner projektu, pojalo představení Ströherské sbírky vskutku velkoryse. V centru města bylo vybudováno a v říjnu roku 2010 otevřeno nové muzeum Manufaktura snů, které prezentuje více jak 1000 předmětů Ströherské sbírky velice interaktivním, moderním a neotřelým způsobem. Dalšími partnery projektu jsou kromě našeho muzea také Oblastní muzeum v Mostě, kde je možné shlédnout zpřístupněné depozitáře, dokumentující různé aspekty běžného života krušnohorského člověka, a Podkrušnohorský zoopark v Chomutově, který v rámci vznikajícího skanzenu Stará ves představuje architekturu a hospodářskou aktivitu Krušných hor dané doby. Všichni partneři projektu tak mají společně za cíl představit kulturu a život obyvatel Krušných hor zejména 19. a 20. století, prezentovat jej jako specifický region s množstvím zcela ojedinělých kulturních tradic, nerozlučně provázaných a spojitých na obou stranách hor – tedy na straně saské i české.

V expozici se shledáte s předměty, které vznikly od 18. do 21. století. Největší část však tvoří předměty z 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století. Drtivá většina předmětů pochází ze saské či české strany Krušných hor, lze však narazit i na objekty ze vzdálenějších lokalit, jako je Durynsko, Harz, Lužice, Vogtland, zbylé Čechy a Morava.

Koncepci, scénář a realizaci výstavy zajistil tým pracovníků Oblastního muzea v Chomutově – Miroslava Brůnová, Renáta Gubíková, Radek Zozulák, Jan Hirsch, Štěpánka Dokonalová a Emil Revický. Výtvarnou realizaci provedla Miroslava Beranová, truhlářské výrobky a doplňky vytvořil Ladislav Rýzner. Nové osvětlení výstavního sálu navrhla firma Esageno Praha a realizovala firma ing. Zuzany Jobánkové. Byly také pořízeny nové vitríny, dodané firmou Christoph Cichecki & Söhne v Trunkelsbergu.

Expozice je koncipována jako iluzivní krušnohorská vesnice. Snaží se přiblížit především dětským očím, které svým milým pojetím jistě zaujme. Samotný vstup do expozice je iluzivní hornickou štolou s výdřevou a sníženým stropem u vchodu. Zde si můžete prohlédnout předměty s hornickou tématikou – například mechanické hornické werky (zmenšené modely dolů, které nosili vysloužilí horníci na zádech a za malou úplatu je předváděli), figurky horníků, dřevěné horníky světlonoše (vánoční svícny), hornické průvody, ale i některé užitné předměty, které dokumentují složitou a nebezpečnou práci v dolech. Z hornické štoly návštěvník vejde do hlavního výstavního sálu. Otevře se před ním pohled na iluzivní náves s typickými prvky krušnohorské lidové architektury (hrázděné dřevo, šindelové střechy aj.), kterou tvoří malby na dělicích panelech a zdech. Zde je směr návštěvníkova pohybu plynule veden od jednoho tematického celku k druhému. Jako první zde narazíme na téma hrubého opracování dřeva. Uvidíme zde hoblík a jiné dřevozpracující ruční nástroje pod modelem dřevěného přístřešku u jedné z krušnohorských chalup. Směr prohlídky nás následně přesune k tematickému celku krušnohorské domácnosti 1. poloviny 20. století a domácí výrobě dřevěných hraček. Za zdí iluzivně malované chaloupky vejdeme do místnůstky, která je koncipována tak, jako by z ní její obyvatelé před malou chvílí odešli. Kromě bíle malovaného kuchyňského nábytku ze sbírek Oblastního muzea v Chomutově zde za pozornost stojí především zmenšené modely nábytku pro panenky ze Ströherské sbírky (kamna s pecí, kredenc, misník a jiné). V pravé části místnůstky je malá domácí soustružnická dílna, která jistě zaujme pravým krušnohorským soustruhem ze sbírek Oblastního muzea v Chomutově. Pro ilustraci procesu výroby soustružených výrobků zde také uvidíme jednotlivé polotovary, z nichž postupně vznikala hotová figurka. Následující tematický celek tvoří jednu ze dvou stěžejních oblastí celé expozice, potažmo Ströherské sbírky jako takové. Jsou jím dřevěné hračky a miniatury, jejichž výroba nabývala na saské i české straně postupně od konce 18. století stále většího rozmachu a věhlasu. Během 19. a v 1. polovině 20. století se v celé oblasti vykrystalizovalo mnoho prosperujících manufaktur a výroben, které svými hračkami zásobovaly nejen evropský trh. Paralelně k této produkci však v Krušných horách neustávala ani domácí výroba hraček, na níž se často společně podílelo několik generací celé rodiny. Vitríny s hračkami představují výběr či jakýsi průřez této manufakturní i domácí produkce z obou stran hor, konkrétně zde vidíme miniatury selských stavení a hospodářských dvorů se zvěří, loveckých honů, hracích skříňky či natahovací mechanické hračky, zmenšeniny povozů či krušnohorských návsí. Z oblasti hraček se návštěvník přesune za další kulisu malované chaloupky a ocitne se v iluzivní kapli s malovanými vitrážemi před okny. Tato část expozice se věnuje tématu lidové zbožnosti. Zde kromě madonek a krucifixu ze sbírek chomutovského muzea může návštěvník obdivovat také skříňové betlémy, které měly tradici především v Čechách, miniaturní Noemovy archy s množstvím zvířecích figurek, závěsné andílky světlonoše, předměty velikonočního charakteru (malovaná vejce, zajíčky atd.) a také pozoruhodnou řadu tzv. lahví trpělivosti ze Ströherské sbírky i sbírek chomutovského muzea. Odsud divák vstoupí do poslední tematické oblasti, která symbolicky uzavírá celou prohlídku. Jsou jí krušnohorské vánoce, dokumentované množstvím předmětů, jejichž výroba zejména na saské straně v podstatě kontinuálně pokračuje dodnes. V náznakově pojatém interiéru vánočně vyzdobené světničky i ve vitrínách a na podstavcích spatříme anděly a horníky světlonoše, betlémy, vánoční hory, vánoční pyramidy a lustry, hrací skříňky a dózy s andělskými chóry, kouřníky i louskáčky, stejně jako některé dřevěné hračky, které děti nejčastěji nalézaly pod vánočním stromkem.

Celá expozice je doplněna odbornými texty i popiskami, které návštěvníkům poskytnou základní informace k jednotlivým tematickým celkům i předmětům a seznámí je tak s historií výroby jednotlivých předmětů i se společensko-historickým pozadím dané doby a regionu. V případě zájmu Vás celou expozicí provede průvodce, který Vám poskytne řadu kvalifikovaných informací a seznámí Vás s mnoha zajímavostmi, které se krušnohorské lidové kultury v minulosti týkají.

Nejen pro dětské návštěvníky skýtá expozice také několik drobných překvapení, které je fyzicky zapojí do prohlídky.

K dispozici je také možné využít nabídku programů pro školy a školky, ale též aktivních programů pro rodiče s dětmi i pro samotné dospělé návštěvníky. Součástí expozice je i výtvarná dílna pro děti a také vysouvací loutkové divadlo, které ožívá především v rámci dětských programů a různých akcí.

Zajímavou novinkou v rámci projektu Centrum krušnohorského lidového umění je možnost zakoupení kombinované vstupenky s platností 6 měsíců, která za sníženou cenu umožňuje vstup do šesti institucí, jež se projektu účastní (Manufaktura snů v Annabergu, Krušnohorské umění v Annabergu, Hamr ve Frohnau, Oblastní muzeum v Chomutově, Oblastní muzeum v Mostě a Podkrušnohorský zoopark v Chomutově). Vstupenku lze zakoupit u jakéhokoliv z partnerů projektu. Ceny této kombinované vstupenky jsou:

Dospělí:………………………………………………. 380 Kč (14,50 €)

Děti, studenti, senioři, ZTP:………………………. 235 Kč (9 €)

Rodina:……………………………………………….. 890 Kč (34 €)

Skupinová dospělí:…………………………….…… 315 Kč (12 €)

Skupinová děti, studenti, senioři, ZTP:…………. 208 Kč (8 €)

​

   Expozice se nachází v pozdně gotických prostorech přízemí budovy radnice (bývalého zámku) na náměstí 1. máje ve dvou velkých sálech při vstupu do muzea. Přístup ze schodiště hlavního vchodu do budovy radnice je pro handicapované osoby zajištěn výtahem. Současná podoba expozice byla vytvořena již v roce 1988 a do dnešních dnů prošla prozatím jen menšími úpravami.

  Celá expozice představuje soubor hodnotných dřevěných soch a oltářních obrazů, pokrývajících období od roku 1400 do poslední čtvrtiny 16. století a pocházejících z Chomutovska a Kadaňska, ponejvíce ze středověkých kostelů či klášterů. V expozici je přitom zastoupena celá muzejní sbírka gotických plastik a obrazů a většina ze sbírky renesančního sochařství a malířství.

   Nejstarší jádro sochařských děl bylo do sbírky získáno členy muzejního spolku a dr. Rudolfem Wenischem (ředitelem muzea 1932-1946) v letech 1916-1942 z kostelů na Chomutovsku a Kadaňsku. Klíčovým způsobem do tehdejší sbírky zasáhl dr. Josef Opitz, přední pražský historik umění a dlouholetý spolupracovník chomutovského muzea. Událostí mimořádného rozsahu byla jím uspořádaná výstava gotického umění severozápadních Čech v roce 1928, představená v Chomutově a Mostě. Opitz dokázal pro tuto výstavu shromáždit více než 270 gotických soch a obrazů z muzeí, sbírek a kostelů celých severozápadních Čech. Jeho katalog k této výstavě přitom v majetku tehdejšího Městského muzea v Chomutově uvádí 17 dřevěných a 2 kamenné plastiky. Seznam z roku 1930 uvádí počet o 2 kusy menší a válečný inventář z roku 1940 udává opět širší počet 18 dřevěných středověkých plastik. V následujícím válečném inventáři z roku 1942 nalezneme již 21 gotických soch. V poválečných letech pokračovalo rozšiřování sbírky nejvíce začleňováním rušených městských muzeí, výjimku ale stále netvořily ani dary či koupě ze soukromých sbírek a samozřejmě záchranné sběry z poničených či likvidovaných kostelů. Posledně jmenovaný jev se stal neblaze známým fenoménem celých severozápadních Čech, v dobách totality těžce zkoušených průmyslovou aktivitou a především rozsáhlou důlní činností, v jejímž důsledku z povrchu zemského zmizelo několik desítek vesnic, kostelů a jiných významných památek. Mnohé z vystavených soch jsou tak doslova jedinými zachráněnými uměleckými díly z likvidovaných kostelů. Zásadním příspěvkem do celé sbírky byl také převod sbírkových předmětů zrušeného Městského muzea v Kadani do Okresního vlastivědného muzea v Chomutově v roce 1975 a následný převod zbylých gotických plastik z chátrajícího františkánského klášterního kostela v Kadani v letech 1982-1984. Do sbírky tak bylo získáno 6 pozdně gotických řezbářských děl a 3 pozdně gotické oltáře, přičemž ve všech případech jde o díla mimořádné kvality. Významným obohacením celé expozice je také 8 dlouhodobých zápůjček z Biskupství litoměřického, jejichž počet postupně narůstá od roku 1992.

   Nejstarším dílem celé expozice je Údlická madona, datovaná 1400-1410, zapůjčená z biskupství litoměřického. Je typickou ukázkou vrcholné fáze krásného slohu. Následující vývojové období doznívání krásného slohu, kryjící se s husitskými válkami (1420 – 30. léta 15. století), reprezentují 3 řezby z majetku muzea (Světice z Úhošťan, Madona se svitkem a Madona neznámého původu) a 1 plastika zapůjčená z Biskupství litoměřického (Pieta z Března). V pohusitském sochařství se kromě tradičních konzervativních proudů speciálně v oblasti severozápadních Čech projevil také progresivní styl, zvaný „třískovitý“, který svým principem již spěl k cítění pozdní gotiky a v expozici jej lze pozorovat na Bolestné Panně Marii ze Svaté brány v Kadani (kolem 1450), Madoně z Horní Vsi (1470-1490) či zapůjčené Madoně z hlavního oltáře monumentálního chrámu v Březně (1440-1460), která byla zejména v baroku předmětem silné lidové úcty. Z hlediska počtu i kvality však těžiště celé expozice tvoří sochařství a malířství pozdní gotiky (1470-1530). Většina řezeb ještě z konce 15. století prokazuje výrazné jihoněmecké, především pak francké a švábské vlivy – kromě děl, dříve nesprávně připisovaných Ulrichu Creutzovi (například sv. Anna z Otvic, kolem 1500, či Bolestná Panna Marie z Tušimic, po 1500), jmenujme z těch nejkvalitnějších Madonu z tzv. mladšího oltáře 14ti sv. Pomocníků bývalého františkánského klášterního kostela v Kadani (1493), nadživotní řezbu sv. Šebestiána ze stejného kostela (kolem 1500), Bolestnou Pannu Marii neznámého původu (1500-1520) či reliéfní řezby sv. Kateřiny a Barbory rovněž dosud neurčené provenience (kolem 1510). Jihoněmeckou orientaci prozrazují také malby dvou oltářních křídel s mariánskou tematikou neznámého původu (kolem 1500). Od počátku 16. století se určujícím znakem umění severozápadních Čech stal vliv sousední saské umělecké tvorby, což platí jak pro sochařství (viz soubor řezeb dříve uznávaného tzv. Chomutovského mistra a Jirkovského mistra či například reliéfní oltářní desky od saského Mistra oltáře z Podelwitz), tak i pro malířství. Oltář sv. Barbory je dílem saského malíře Hanse Hesseho a expozice se může pochlubit i dvěma malbami z okruhu saského malíře Lucase Cranacha st. – tzv. Kadaňským ukřižováním a především skvostem a středobodem celé expozice – Želinským oltářem z roku 1526 od Mistra IW, Cranachova nejnadanějšího žáka. Expozice je završena několika díly, které svým stylem a časovým zařazením spadají již do umění renesančního – ze sochařství jde o dvě retrospektivní madony, datované 1540-1550 a především dvě pak kamenná díla, umístěná v zadním sále krátkodobých výstav – fragmenty kandelábrového sloupu a sochy sv. Václava a Floriána od saského sochaře Franze Maidburga z bývalého raně renesančního vstupního portálu chomutovského zámku (1529-1533) a vrcholně renesanční kamenný Oltář ze Zahořan od kadaňského sochaře Georga Meyera z roku 1589. Renesanční malířství je zastoupeno obrazem Krista Trpitele s letopočtem 1585, malovaným podle originálu od Mistra IW z roku 1541.

   V současné době prochází expozice přípravou zbrusu nové podoby a odborného zpracování.

  Ve vstupní části expozice je možné zakoupit katalog, jehož autorkou je Mgr. Eva Šamšulová. Expozici lze procházet bez výkladu i s průvodcovským výkladem s informacemi nejen k samotné expozici, ale také k historii celé budovy a města Chomutova. Vítáni jsou jednotlivci, rodiny, skupiny i školy. Odborný výklad lze zajistit po domluvě.

Mgr. Renáta Gubíková

Virtuální prohlídka na stránkách www.virtualtravel.cz společnosti Panoramas:

Sochy

   Představujeme Vám jedinečný projekt, jehož hlavním posláním je přiblížit životní styl a umění našich předků žijících v obou částech Krušnohoří. V dobách své největší slávy byly Krušné hory významným středoevropským územím, kde byl život spojen s hornickou a hutnickou činností. Znalost řemesel se odrazila v rozmanitých produktech lidového umění, které se díky obchodním cestám, protkávajícím tehdy Krušné hory, dostávaly do různých koutů světa.

   Předměty, podávající svědectví o lidovém umění, se staly součástí unikátní soukromé sbírky, kterou se paní Dr. Erika Pohl-Ströher rozhodla na památku své babičky paní Marie Ströher, zakladatelky sbírky, trvale zpřístupnit veřejnosti.

   Ströherská sbírka se v rámci prezentovaného projektu vystaví očím veřejnosti současně na obou stranách Krušných hor, tedy na straně německé i české. Hlavní část sbírky bude umístěna v nově vytvořeném muzeu „Manufaktura snů“ v Annabergu-Buchholzi. Další exponáty bude možné shlédnout v Oblastním muzeu v Chomutově a v Oblastním muzeu v Mostě, která souběžně zpřístupní obdobné exponáty z vlastní sbírky. Upozorňovat na výstavy bude také Podkrušnohorský zoopark Chomutov, jehož součást, skanzen „Stará Ves“, přibližuje život v Krušnohoří nejen v oblastech uměleckých, ale i architektonických a zemědělských.

   Vydejme se na cestu k porozumění dnešku, na které odhalíme svou minulost! 

   Odkazy na webové stránky projektových partnerů:

   Větší část expozice se nachází v jednom z nejpůsobivějších prostorů budovy radnice – Mnišském dvorku. Několik předmětů expozice pak naleznete v neméně působivé atmosféře raně gotického kostela sv. Kateřiny, který je rovněž součástí budovy radnice. Mnišský dvorek se nachází v prvním nadzemním podlaží a jde o čtvercový prostor pod širým nebem, obehnaný zdmi zbývajících pater, na nichž lze pozorovat jednotlivé etapy bouřlivého stavebního vývoje budovy v podstatě od jejího vzniku jako komendy řádu německých rytířů ve 13. století, přes rozsáhlé pozdně gotické úpravy na zámek za působení rodu Veitmilů (1468 - 1560), renesanční přestavby rodu Lobkoviců (1571-1594) až k novověké adaptaci na radnici. Mnišský dvorek je bezesporu jedním z nejromantičtějších zákoutí města Chomutova, rafinovaně ukrytým v samotném jeho historickém centru.

   Současná podoba expozice na Mnišském dvorku dodnes ve svém jádru zachovává původní uspořádání, jaké dostala již při svém vzniku v rámci otevření muzea v roce 1923.

   „Lapidárium“, slovo latinského původu, označuje sbírku kamenných plastik a stavebních artefaktů. Sbírka lapidária, kterou můžete obdivovat v obou výše zmíněných prostorech na radnici, obsahuje kamenné artefakty, zahrnující období od rané gotiky až po 1. polovinu 20. století, s největší koncentrací předmětů renesančních a barokních. Mnoho objektů je dosud neznámého původu, u zhruba poloviny je však provenience známa a souhrnně řečeno, prezentuje lokality bývalého chomutovského okresu (Chomutovsko, Kadaňsko). Typově je v expozici zastoupena skutečně široká škála kamenných objektů – od stavebních článků a jejich fragmentů, přes nárožní a hraniční kameny, sloupy a podstavce, vinné lisy, dělové koule, kamenné střílny, boží muka a náhrobní kříže, až po erbovní desky, náhrobky a v neposlední řadě figurální plastiky sakrální i světské. 

   Drtivá většina předmětů byla do sbírky Lapidárium získána od samotného počátku muzea v roce 1923 do 50. let 20. století díky aktivitě muzejního spolku a dr. Rudolfa Wenische (ředitelem muzea 1932-1945). V poválečných totalitních letech sbírka a expozice rostly dalším sběrem, dary a převody z jiných institucí (Městský národní výbor Jirkov, OK ONV Chomutov, Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem, zámek Červený Hrádek či zrušená muzea v Přísečnici a Kadani). V posledním desetiletí se hlavním zdrojem rozšiřování sbírky a tím i expozice staly archeologické výzkumy v centru města. Z výzkumu před západním průčelím budovy radnice v roce 2005 přibyly do sbírky 4 cenné objekty. Početně bezkonkurenčně nejvýznamnějším jednorázovým obohacením sbírky však byl rozsáhlý záchranný archeologický výzkum na Žižkově náměstí, konaný v roce 2008, ze kterého bylo do sbírky uloženo přes 120 kamenných artefaktů, přičemž prozatím bylo do stálé expozice na Mnišském dvorečku zařazeno 6 předmětů (konkrétně jde o raně renesanční terakotové architektonické články). 

   Z nejstarších památek za pozornost stojí především raně gotická sloupková boží muka ze Všestud, gotické střílny či fragmenty raně gotických hruškových žeber a okenních prutů z kostela sv. Kateřiny. Obdivovat lze rovněž artefakty pozdně gotické, například části profilovaného ostění oken s přetínanými pruty či spodní díl schodnice točitých schodů s ornamentem tzv. „míšeňského stylu“ z poslední čtvrtiny 15. století. Velkou historickou hodnotu má zachovaný epitaf Bonuše Caltové z Kamenné Hory, choti Beneše z Veitmile, z roku 1511. Z raně renesančních památek zaujmou nejvíce díly terakotových portálů a ostění oken, zdobených typickou raně renesanční ornamentikou severoitalského typu, pocházejících z veitmilovských úprav bývalého chomutovského zámku po požáru roku 1525. V celých Čechách se tyto raně renesanční terakotové soubory nalézají pouze na několika významných šlechtických sídlech, včetně Pražského hradu. Z dalších předmětů 16. století na Mnišském dvorku jmenujme také karikaturní figury šlechtice a sedláka ze zbořeného zámku v Prunéřově a samozřejmě řadu skvostných náhrobníků. Obdivuhodnou památkou 16. století je také epitaf ze Stranné s figurálním výjevem Sv. Trojice s donátory, datovaný letopočtem 1572 a umístěný v presbytáři kostela sv. Kateřiny. Za nejvýznamnější zástupce pozdně renesančního umění 17. století pak kromě dalších náhrobníků na Mnišském dvorečku jmenujme Fragment epitafu z hřbitovního kostela sv. Anny v Kadani a křtitelnici z kostela sv. Jakuba ve Škrli, obě díla k vidění v kostele sv. Kateřiny. Mezi množstvím barokních památek dominuje kvalitní, mírně podživotní sousoší Olivetské hory ze 17. století, pocházející od farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Chomutově, dále sloupková boží muka z okolí Kamencového jezera, nejstarší dochovaný kamenný znak města Chomutova či několik krásných světeckých a mariánských plastik, umístěných jak na Mnišském dvorku, tak v kostele sv. Kateřiny. Svým vtipem zaujímá tzv. callotovský trpaslík ze zničeného zámku v Ahníkově z 1. třetiny 18. století.                

   Expozici lze procházet bez výkladu i s průvodcovským výkladem s informacemi nejen k samotné expozici, ale také k historii celé budovy a města Chomutova. Vítáni jsou jednotlivci, rodiny, skupiny i školy. Odborný výklad lze zajistit po domluvě.

Mgr. Renáta Gubíková

Virtuální prohlídka na stránkách www.virtualtravel.cz společnosti Panoramas:

Lapidárium

   Expozice se nachází v malé místnosti přízemí budovy radnice mezi vstupem na Mnišský dvoreček a velkým sálem s expozicí gotického umění. Byla slavnostně otevřena v roce 1991 a jejím základem je pozdně barokní interiér lékárny z kadaňského kláštera alžbětinek.

   Alžbětinský klášter v Kadani byl postaven v letech 1748-1753 barokním stavitelem J. K. Koschem. Jeho zakladatelkou byla hraběnka Karolina von Schönkirch, majitelka panství Široké Třebčice. Nároky na zahájení stavby kláštera byly vysoké. Kromě toho, že hraběnka musela zaplatit v hotovosti a přislíbit, že veškerý materiál potřebný na výbavu kláštera bude zakoupen výhradně v Kadani, musela se také zavázat, že nebude prodávat léky a ochuzovat tím kadaňské felčary a ranhojiče. Původně byl klášter vystavěn pro 5 jeptišek. Jeho součástí byla i nemocnice vybavená šesti lůžky s lékárnou, což plně odpovídalo hlavnímu poslání příslušnic řádu alžbětinek – službě v nemocnicích. Kadaňský alžbětinský špitál se těšil nerušenému rozvoji, takže v první polovině 20. století se jeho kapacita zvýšila na 80 až 120 lůžek. Specializací nemocnice se přitom stala léčba plicní infekční tuberkulózy.

   Klášterní pozdně barokní lékárna byla po zrušení plicní léčebny v roce 1966 darem převedena z kadaňského domova řeholnic do chomutovského muzea. Jednalo se celkem o 672 předmětů. Vybavení lékárny bylo značně poškozeno, a proto muselo být v průběhu 80. let 20. století odborně opraveno v muzejní konzervátorské dílně. 

  Téměř všechny předměty expozice jsou součástí muzejní sbírky Lékárna a jen několik kusů je nesbírkového či pomocně evidenčního charakteru. Předměty z kadaňského kláštera alžbětinek tvoří základ a většinovou část expozice. Z tohoto kadaňského inventáře je každý objekt velmi zajímavý svou funkcí, typem, podobou i materiálem. Z širokého repertoáru lze zmínit jen některé z nich, expozice je však působivá ve svém celku a každý jeden předmět stojí za prohlédnutí. Zajímavé jsou například dva žlutavě hnědé dřevěné lékárenské pulty s nástavci a množstvím malých zásuvek, pečlivě popsaných latinskými označeními léčivých látek. Některé předměty, umístěné v prosklených nástavcích těchto pultů, také vzbudí naší pozornost - kupříkladu šest tzv. stojatek, zdobených na přední straně rostlinnými motivy s již setřenými latinskými nápisy a dále nejrůznější lahvičky na olej či skleněné baňky. Za pozornost stojí také 12 dřevěných světle lakovaných lékárenských dóz na granule cínu, prášek z kořene hořce, projímadlo v tabletách, semeno kmínu, žitná zrna, houbový výtažek bólu arménského, granule zinku, klovatinu galbanovou, kořen smetánky lékařské, čertovo lejno či pepř bílý, které rovněž používaly kadaňské alžbětinky. Velmi atraktivní je také krásná secesní reliéfní kasa s kovovým pláštěm a výsuvným šuplíkem. Tato pokladna byla používána v některé z chomutovských lékáren a nepatří tedy k inventáři lékárny kadaňského alžbětinského kláštera. Divácky poutavý je také novější přírůstek, který byl do sbírky zařazen roku 2008 - elektromagnetický masážní a inhalační přístroj SANETA z 19. století, uložený v moderním černém kufříku. Součástí expozice však je celá řada dalších pozoruhodných předmětů (závěsné váhy, váhy na mosazném stojanu, dózy, závaží, lékovky, keramické hmoždíře, pistily, špachtle, lžičky, pilulovnice, přístroj na výrobu čípků, dělič prášků, kotlíky a jiné), které přibližují vývoj lékárenství na Chomutovsku od poloviny 18. století do současnosti. 

   Expozici lze procházet bez výkladu i s průvodcovským výkladem s informacemi nejen k samotné expozici, ale také k historii celé budovy a města Chomutova. Vítáni jsou jednotlivci, rodiny, skupiny i školy. Odborný výklad lze zajistit po domluvě.

Mgr. Renáta Gubíková

Virtuální prohlídka na stránkách www.virtualtravel.cz společnosti Panoramas:

Lékarna