Kněhoznačky Josefa Váchala

19. 6. 2010 Radnice

   Josef Váchal, knihař, malíř, teoretik umění, řezbář, spisovatel, filozof, fotograf, typograf, vynálezce, turista a neobyčejně vzdělaná osobnost, která dosud nenašla a stěží najde následníka v celé umělecké Evropě. Josef Váchal grafik, nepřekonatelný dřevorytec, tvůrce krásné knihy formou i obsahem. Velká vlna zájmu o krásnou knihu na počátku jeho umělecké kariéry přivedla Váchala také ke tvorbě exlibris. Malé lístky se jménem majitele doprovázely knihy a jejich vlastníky již několik staletí, byla jim dána rozměrová i obsahová kritéria a měly knihu pouze doprovázet. Počátkem dvacátého století mnohé opustily přídeští knih a staly se prestižní a sběratelskou záležitostí.

   Josef Váchal patří k zakladatelům tradice českého exlibris. Vyhledávaným autorem se stal velmi záhy díky dřevoryteckému mistrovství, k vrcholům jeho exlibristické tvorby však patří také lepty. Do roku 1907 jsou datována Váchalova první grafická exlibris svázaná s okruhem přátel spojených s vědami dotýkajících se skrytých hlubin lidského podvědomí, mystiky a jevů okultních. Hledání podstaty lidské existence mezi dobrem a zlem, mezi Bohem a Satanem se stalo Váchalovým celoživotním námětem, který přesunul i do svých knižních značek.

   „Není snad tiskoviny, která by dráždila zvědavost lidskou a zajímala tak, jako neznámé dosud mnohým, známé plemeno cikánských, toulavých kněhoznaček. Zatímco spořádaná Exlibris, v obcích knižních sdružená, bydliště stálá mají, značky vejměnné světem putují domova neznajíce, ledaže by v káznicích sbírekumístění svého došly. Zejména dobrodružné postavy některých Exlibris, silně v těle či v pase nadité rytbou či zleptáním, spletí kresby jemnou a vlasem zastíněným do barvitosti divoké, jimž oči jména majitelova dodávají výrazu úcty a hledanosti, v neustálém kočování se nalézají místa dočasného střídajíce, nejsouce nikde jisty, že mammon opět dále jinam je nevyžene. Mnozí ti cikánští lístkové mají pestrobarevné pláště, jiné jen cáry čar a škrábanců zahaleni, jedinou barvou se skví, ač většina jich je polonahých, napolo zbodnutých. Nazývají se tisky separátními, probedruky, extra variantami tisku a remarkovitými; způsobují pohoršení u měnitelů obyčejných. Místo díků svému zploditeli, kradou mu čas a dobrou náladu, kterou k lepší práci by měl - a ani zdrženlivosti ženské ty značky neznají jsouce kdykoliv prodejnými; mnohé z nich jsou odkvetlé, než dospěly zralosti a sestárnou každým novým majstrštykem svého otce - grafika. Zovou se „užitkovou grafikou" ale užitek jen handlířům přinášejí. Některé mystickými se býti zdají, ale v modlících knížkách nebývají; jinéerotickými-ale ta vášeň je z druhé ruky. Tancují tanec svůj za zvuků klapání zámků u aktovek, do nichž o těch bursách výměnných nakrátko a opomíjivě zapadávají, aby tak harém sběratelův rozmnožily."

   Tolik Josef Váchal v knize "Ďáblova odstředivka" z roku 1941. O deset let později vydal poslední soubor knižních značek, ve kterých s „ďábelským“ humorem uzavřel takřka půl století trvající kapitolu vytváření kreslených a rytých exlibris „oplesků - uměleckých poklesků“. Váchalovo hodnocení berme jako příliš kritické. Užitnou, dekorativní úlohu lístků pojal zcela po váchalovsku a exlibris z let 1907-1952 tvoří důstojný doprovod celému grafickému dílu jednoho z nejoriginálnějších uměleckých zjevů 20. století.
 

PhDr. Bohuslava Chleborádová v katalogu teplické výstavy
 

​