Koncert Nancy Thym-Hochrein

20. 6. 2010   Radnice

   Harfa hraje nejčastěji důležitou roli v jejích příbězích, které se pohybují od středověkých romancí a písní k tradičním příběhům z německých a keltských regionů. V Kalifornii získala ocenění za svou hru na tradiční skotskou harfu, včetně prvního místa (1984) a Caledonian Trophy (1987) na Santa Rosa Highland Games, stejně jako první místo v roce 1987 na Skotském a irském festivalu Golden Gate. Hrála na různé středověké harfy v produkci Bavorského státního divadla „Minne, Minne, Minne“v Marstallově divadle v Mnichově. V produkcích „Město“ a „Rukojmí“ v divadle Nordhausen zpívala a hrála na gotickou harfu a clairseach. Nancy Thym je pravidelnou lektorkou a členkou poroty na konferenci a workshopu historické harfy, konané každé léto v Amherstu, Massachusetts. Prostřednictvím muzea a archivu dějin harfy v německém Freisingu poskytuje informace o historických harfách stavitelům harf, hráčům, novinářům, muzejním sbírkám, knihovnám, atd. Vydala řadu článků o historii harfy a přednášela a vystupovala na mnoha mezinárodních konferencích a harfových festivalech, včetně Světového harfového kongresu v Paříži (1990), Kodani (1993) a Praze (1999), jakož i na mezinárodní konferenci lidových harfeníků a řemeslníků, San Diego (1984 a 1992) a Los Angeles (1986).

   V 18. a 19. století byli v Evropě častým zjevem putující harfenice a harfeníci, kteří na nárožích, na výročních trzích a v hostincích dávali za pár krejcarů k lepšímu svou hudbu. Goethe jim postavil pomník např. svým harfeníkem ve Wilhelmu Meistrovi. Z nadšení nad jeho dovedností zkomponoval Mozart jeden kus pro hospodského harfeníka v Praze. Romantičtí malíři, jako např. Ludwig Richter, je využívali ve svých obrazech. A Máchův „zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk...?“

   Fenomén putujících harfenistek patří k základním prvkům krušnohorské historie novověku, a to nikoli jen hudební. Přísečnice v Krušných horách byla v 19. století centrem potulných harfenistek. S harfou na zádech táhly světem a započaly tradici, která měla proslavit Přísečnici jako město putujících muzikantů. Častý cíl jejich cestování byla saská města poblíž hranice k Čechám, jakož i lázně a koupele, kde pro zábavu návštěvníků zpívaly a hrály. Harfy potulných harfeníků nebyly žádné pedálové harfy, ale lehké, přenosné, tzv. „hákové harfy“. Na krku harfy byly umístěny malé kovové háky. Otočením háku proti struně mohla být o půltón zvýšena.

   Dnes je hudba na hákovou harfu skoro zapomenuta. Nancy Thym se pokouší tuto starou českou tradici opět oživit. S pomocí několika harfových škol 18. století, speciálně napsaných pro hákovou harfu, se intenzivně zabývá způsobem hry na ni. Harfenice, ať z Krušných hor, z Nechanic v Čechách, Hundeshagenu v Duryňsku, Salzgitteru, Berlína nebo Hildesheimu zpívaly populární písně své doby. Starými novinovými články, archivními fondy a terénními záznamy je bylo možné vypátrat.

   Často spolu cestovaly manželské dvojice, žena s harfou, muž s houslemi a tak také Nancy Thym na barokní housle doprovázel Thilo Viehrig. V dobových kostýmech nás přenesli do uplynulých časů a část hudební historie opět ožila. Nancy Thym probudila k novému životu potulnou harfenici z Čech, která se svou harfou na zádech zcestovala svět. Vypráví o svých zážitcích potulné hudebnice, o svém osudu, svých láskách a zklamáních a zpívá mezi tím své písničky.

„Was ich des Tag's/Co si denně“
Píseň poslední berlínské harfenjule Louise Nordmann (1829-1911)

„Letzte Rose/Poslední růže“
„Poslední letní růže“ Thomase Moora (1779-1852)
německý překlad Friedrich Wilhelm Riese pro operu „Marta“ Friedricha Flotowa (1847)
zpívaná harfenistkou ze Salzgitteru

„G'rad aus dem Wirtshaus/Rovnou z hospody“
z „Ungeheure Heiterkeiten, písně harfenic na trhu“
Christoph Pietzsch, Lipsko (1848)

„Wenn sich zwei Herzen scheiden/Když se dvě srdce odloučí“ (1845)
Text: Emanuel Geibel (1815-1884)
Melodie: Felix Mendelssohn(1809-1847)
Karl May (1842-1912) nechává dvě přísečnické harfenice tuto píseň zpívat ve stanu v Damašku ve své knize „Z Bagdadu do Stambulu“ (1892).

„Liebeskalender/Kalendář lásky“
z „Ungeheure Heiterkeiten, písně harfenic na trhu“
Christoph Pietzsch, Lipsko (1848)

„Ein Jägersmann voll Feuer/Myslivec plný ohně“
zaznamenaly Klingerdilms, potulné harfenice z Hundeshagenu v Duryňsku, 1955

„Kannst du vergessen/Můžeš zapomenout“
zaznamenaly Klingerdilms z Hundeshagenu v Duryňsku, 1955

„Der Vater und sein Kind/Otec a jeho dítě“
Karl May (1842-1912) nechává dvě přísečnické harfenice zpívat také tuto píseň ve stanu v Damašku ve své knize "Z Bagdadu do Stambulu" (1892)

„Die Kuchenfrau/Žena s koláčem“
Berlínský pouliční popěvek

„Die Klingerdilms/Klingerdilms“
Píseň harfenice z Hundeshagenu na melodii „Müde kehrt der Wandersmann zurück/Unaven se vrací pocestný“

„Ich weiß nicht was mir fehlet/Nevím co mi chybí“
Píseň harfenice z Nechanic v Čechách

„Zigeunerkind/Cikáně“
zaznamenaly Klingerdilms z Hundeshagenu v Duryňsku, 1955

Dojemný příběh staré ženy obecenstvo odměnilo dlouhotrvajícím potleskem. Bezprostřednost Nancy Thym pomohla překlenout
i nutná přerušení k doladění nástroje, sklepní vlhkost strunám opravdu nesvědčila. V předsálí si pak mohli návštěvníci, kterých ke své škodě nepřišlo tolik kolik se čekalo, prohlédnout soubor originálních historických fotografií z doby zašlé slávy putujících kapel.  Představení, ve kterém svou roli hraje i Chomutov, finančně podpořily Severočeské doly a.s.,, kterým tímto ještě jednou děkujeme.