Obsah

SBÍRKOVÉ FONDY OUŘ

 

Obrazy

Základem sbírky byla kolekce obrazů, shromážděných členy Muzejní společnosti. Tato společnost, založená v roce 1911, se již od počátku své činnosti starala o shromáždění kvalitních umělecko-historických předmětů, které měly tvořit základ sbírky pro chystané městské muzeum. Po jeho otevření v roce 1923 se pak tento fond dále rozrůstal dalšími nákupy, ale především dary samotných obyvatel Chomutova a okolních vesnic. Po roce 1945 byla sbírka rozšiřována zejména převody sbírkových fondů ze zrušených muzeí v regionu a také svozem uměleckých děl ze zrušených kostelů, které se často stávaly terčem zlodějů a vandalů. V současné době je akviziční činnost zajišťována především nákupy.

Nejstarší exponát sbírky lze datovat do období kolem roku 1500. Jedná se o oboustranně malovaná křídla oltáře s mariánskými výjevy neznámé provenience. První polovina 16. století je zastoupena dvěma oltáři. Prvním z nich je mariánský tzv. Želinský oltář z dílny Mistra I. W. z roku 1526. Je to jediný kompletně dochovaný oltář tohoto umělce, který bezpochyby patřil mezi nejvýznamnější žáky německého mistra Lucase Cranacha staršího. Druhý oltář sv. Barbory je z dílny německého mistra Hanse Hesseho. Všechny tyto nejstarší malby jsou vystaveny ve stálé expozici Všemu světu na útěchu - sochařství a maliřství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350 - 1590 v muzejních prostorech na radnici.

Období 17. a 18. století je zastoupeno množstvím náboženských maleb, od drobných anonymních devočních obrázků, přes grafické listy Michaela Jindřicha Rentze, až po velké oltářní obrazy z okruhu Ignáce Raaba. Portréty z tohoto období nám uchovaly podoby významných osobností své doby, například Jiřího Popela z Lobkovic, v letech 1585 – 1593 nejvyššího hofmistra Českého království a zakladatele jezuitského kláštera a gymnázia v Chomutově, Marie Izabely a Jana Adama Hrzána z Harasova, majitelů panství Červený Hrádek, či portréty panovníků, mezi nimi i portréty Marie Terezie nebo Josefa II., namalované chomutovským rodákem Franzem Kasparem Fahrenschonem.

Období 19. a 20. století je ve sbírce zastoupeno největším počtem obrazů, kreseb a grafických listů. Výlučně náboženské náměty z předchozího období nahrazují motivy žánrové, místopisné a krajinářské. Velmi cenný je soubor drobných obrázků malířské rodiny Hennlichů, zachycujících podobu Chomutova ke konci 19. století. Podobně významný je soubor kreseb jirkovského kronikáře a ředitele měšťanské školy v Jirkově Ernsta Hennricha, který zachytil Jirkov v polovině 20. let 20. století. Svět krušnohorských obyvatel a krásu zdejší přírody neopakovatelně zpodobnil ve svém díle malíř Gustav Zindel. Z krajinářů předválečného období vyniká především osobnost Louise Zimmermanna.

Od roku 1945 je sbírka zaměřena především na monitorování tvorby současných regionálních umělců a na díla dokumentující region bývalého okresu Chomutov. Ve sbírce jsou zastoupeny soubory obrazů od autorů, jako např. Jan Plíva, Jan Víšek, Josef Hvozdenský, Jiří Trnka, František Žáček. Současná starší generace je zastoupená mimo jiné Kamilem Sopkem, Marií Svobodovou, Herbertem Kiszou nebo Jindřichem Vytiskou. Zcela nejmladší generaci pak představují malířka Jitka Kůsová či grafik a sochař Josef Švancar Šporgy.


Inv. . O 33 Karel Postl Pohled na erven Hrdek po. 19. stol.Inv. . O 363 Gustav Zindel  Krajina v okolí Ostrova nad Ohří 1939 Inv. . O 836-841 Monogramista I. W. Želinský oltář 1526

 

 

 

 

 

 

Inv. . O 896 Josef Hvozdenský  Ohře u Vikletic 1960Inv. . O 1033 Votivní obraz se čtrnácti sv. Pomocníky 1704Inv. . O 2215 Louis Zimmermann  Z Hasitejna 2. pol. 20. let 20. stol.

 

 

 

 

 

 

Inv. . O 144 Josef Bergler  Portrét Františka Josefa Gerstnera 1815 kopie 844x1000_2833992876Inv. . O 682 Portrét Jiřího Popela z Lobkovic po. 17. stol.Inv. . O 2043 Portrét biskupa Antonína Jana Václava Vokouna pol. 18. stol.Inv. . O 2235 Jitka Ksov  Freya 2002 722x1000_2506056108

 

 

 

 

 

 

 

Inv. . O 2061 Ukiovn 18. stol.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Plastiky

Základ fondu, stejně jako u sbírky obrazů, vznikl před válkou díky obětavé práci členů Muzejní společnosti, ale také díky mnohdy velkorysým darům tehdejších obyvatel Chomutova a okolí.

Svým rozsahem výjimečný je soubor vrcholně až pozdně gotických soch. Bezmála třicet dochovaných dřevořezeb z období od konce 14. do první třetiny 16. století ukazuje na bohatou uměleckou činnost v našem regionu. Všechny tyto plastiky jsou vystaveny ve stálé expozici Všemu světu na útěchu - sochařství a maliřství na Chomutovsku a Kadaňsku 1350 - 1590 v muzejních prostorech na radnici.

Pozoruhodný je také soubor barokních soch. Z dílny Jana Brokofa, který určitou dobu působil na nedalekém Červeném hrádku, pocházejí sochy sv. Zikmunda, sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého. Významný sochař Jakub Eberle z Mašťova je ve sbírce zastoupen sochou sv. Šebestiána. Poměrně rozsáhlý je soubor barokních, spíše drobnějších soch světců a světic od dnes již neznámých umělců.

Z 19. století se dochovaly práce lidových řezbářů, kteří vytvářeli drobné sošky, především s náměty mariánského kultu.

V současnosti je akviziční činnost zaměřena na doplňování stávajícího fondu o památky pocházející z našeho regionu a v menší míře i o díla současných regionálních umělců.

Inv. . Pl 94 Madona s dítětem kolem roku 1430 Inv. . Pl 95 Mistr mladho olte 14 sv. Pomocník v Kadani  Madona s dítětem 1493 460x1000_2426233159Pr. . 3550 Jakub Eberle Sv. Šebestián 2. pol. 18. stol. Inv. . Pl 79 Kristovo příbuzenstvo konec 15. stol.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Miniatury

Těžištěm sbírky miniatur je původně soukromá kolekce chomutovského sběratele JUDr. Richarda Goldmanna (1861 – 1924). Miniatury sbíral celý život, nakupoval je především na aukcích v Rakousku, Praze, ale i od soukromých sběratelů. Největší nákupy realizoval mezi lety 1912–1923. Zvláště po světové válce, kdy zchudlá šlechta rozprodávala svůj majetek, bylo možné získat kvalitní miniatury od významných umělců za velmi výhodné ceny.

JUDr. Goldmann byl opravdovým znalcem. Kupoval především signované miniatury vysoké umělecké hodnoty. Snažil se při tom, aby v jeho sbírce byla zastoupena všechna významná evropská střediska portrétní miniatury. V jeho sbírce tak nalezneme díla miniaturistů z Anglie, Francie, Rakouska, Německa, Uher, Čech a Nizozemí. Pečlivým výběrem, soustředěním se na výtvarnou kvalitu a úzkou koncentrací na špičkové kusy překonává ty nejlepší sbírky tohoto druhu u nás.

Muzeum získalo Goldmannovu kolekci koncem 30. let 20. století koupí od vdovy Sally Goldmannové.

V současnosti je ve sbírce evidováno 167 kusů miniatur především z období od konce 18. století do konce 19. století. Jsou v ní zastoupeni autoři jako K. Agricola, A. von Anreiter, M. M. Daffinger, H. Füger, P. A. Hall, J. B. Isabey, W. T. Kleinhardt, T. Mayer, E. T. Peter, bratři Theerové, J. Zumsande a další.

 

Inv. . Mi 122 Emanuel T. Peter Portrét hraběte Jiřího Valdštejna-Wartenberga1840 Inv. . Mi 126 Josef E. Teltscher Portrét neznámé dámy 1830Inv. . Mi 135 Alois von Anreiter, Portrét neznámé sedící dámy 1844

 

 

 

 

 

 

 

 

Lapidárium

Sbírka Lapidárium byla formována již od založení muzea v roce 1923 a většina předmětů byla získána dary či sběrem do 50. let 20. století díky aktivitě muzejního spolku a dr. Rudolfa Wenische (ředitelem muzea 1932 – 1945). Po 2. světové válce pokračovalo rozšiřování sbírky dary a sběrem. Z tzv. starého fondu se do sbírky zapisovalo nejvíce po roce 1951 a po generálních inventurách v letech 1979, 1984, 1985 a 1996. Významným obohacením sbírky během celé 2. poloviny 20. století ale byly také převody objektů z rušených institucí. Jeden předmět byl převeden roku 1966 ze zámku Červený hrádek a jeden ze zrušeného muzea v Přísečnici, 1 předmět roku 1980 z OK ONV Chomutov, 1 objekt roku 1984 z Městského národního výboru Jirkov, 2 předměty roku 1984 z Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem a celkem 5 artefaktů ze zrušeného muzea v Kadani v 70. letech 20. století. V posledním desetiletí se hlavním zdrojem rozšiřování sbírky staly archeologické výzkumy v centru města. Z výzkumu před západním průčelím budovy radnice v roce 2005 přibyly do sbírky 4 cenné objekty – epitaf ze Stranné z roku 1572, pozdně renesanční náhrobník a pozdně barokní sokl a schod. Početně nejvýznamnějším jednorázovým obohacením sbírky však byl rozsáhlý záchranný archeologický výzkum na Žižkově náměstí, který v roce 2008 prováděl Ústav archeologické památkové péče v Mostě. Z výzkumu bylo do sbírky uloženo přes 120 kamenných artefaktů, které se postupně evidují do přírůstkové knihy a katalogizují. Prozatím bylo zaevidováno a katalogizováno 28 předmětů, z nichž největší část tvoří cenné fragmenty pozdně gotických točitých schodišť tzv. míšeňského stylu či fragmenty profilovaných ostění oken a portálů, dokumentujících velkolepou podobu bývalého chomutovského zámku za správy rodu Veitmilů (1460 – 1560).

V současné době sbírka eviduje celkem 176 inventárních čísel.

Celá sbírka tedy reprezentuje kamenné artefakty fragmentárního i intaktního stavu, pokrývající období od rané gotiky až do 20. století a geograficky zahrnující oblast celého bývalého chomutovského okresu. Největší počet předmětů je z renesančního a barokního období a podstatná část památek pochází přímo z města Chomutova. Provenience necelé poloviny sbírky je však dosud neznámá. Drtivá většina objektů sbírky je z pískovce či opuky, případně z jiných druhů kamene, několik objektů je však kovových (mříže a železná vrata, kované náhrobní kříže či zvon) a výjimkou je jeden předmět z porcelánu (pamětní deska z rodného domu Ferdinanda Stamma z Mezilesí z roku 1883, inv. č. La 106) a mramorová pamětní deska shodné osoby i umístění (po roce 1880, inv. č. La 107). Nejpočetněji jsou zastoupeny náhrobní kameny, náhrobky s kříži, erbovní sochy, fragmenty architektonických článků a celků (ostění oken a portálů, schody a schodnice, sokly atd.) a podstatnou část tvoří i volné sochy (např. Olivetská hora, Immaculata, sv. Florián, sv. Josef, Pieta aj.). Dalšími artefakty jsou například vinné lisy, dělové koule, střílny, boží muka, hraniční kameny, mlýnský kámen či volné sochy světských námětů.

Mezi nejstarší exponáty sbírky patří raně gotická boží muka ze Všestud (inv. č. La 90), raně gotické střílny (inv. č. La 15 a La 16) a fragmenty raně gotických architektonických článků (klenebních žeber či okenních prutů) z kostela sv. Kateřiny v Chomutově, který je součástí komplexu bývalého zámku a dnešní radnice (inv. č. La 39/1-5 a La 40). Z pozdně gotických předmětů lze jmenovat především zmíněné fragmenty schodnic s ostrým dekorem šroubovitě vinutých pronikajících se zářezů, který neomylně prozrazuje příslušnost k tzv. míšeňskému stylu a tím i svou dataci do poslední čtvrtiny 15. či počátku 16. století (inv. č. La 96, La 148-152 a La 155). Cenné jsou i fragmenty ostění oken, na nichž spatřujeme typické pozdně gotické motivy přetínaných prutů (inv. č. La 139 a La 157). Velkou historickou hodnotu má zachovaný epitaf Bonuše Caltové z Kamenné hory, choti Beneše z Veitmile, z roku 1511 (inv. č. La 27). Sbírka se také může pochlubit velice cennými předměty raně renesanční datace. Především jde o fragmenty bývalého vstupního portálu chomutovského zámku, datovaného do let 1529-1533, konkrétně jsou to části kandelábrového sloupu s typickým raně renesančním dekorem severoitalského stylu včetně hlavice (inv. č. La 4) a unikátem jsou volné sochy sv. Václava a Floriána, které rámovaly nástavec portálu a jež jsou dle posledních výzkumů dílem saského sochaře Franze Maidburga (inv. č. La 1 a 2). Skutečnou vzácností je i soubor raně renesančních terakotových stavebních článků, opět s typickým raně renesančním dekorem severoitalského (především lombardského) stylového směru (inv. č. La 77-80, La 117, La 119x a La 164-168). Tyto artefakty pocházejí rovněž z budovy bývalého zámku a objednány byly stejně jako posledně jmenovaný portál ambiciózním Šebestiánem z Veitmile na přelomu 20. a 30. let 16. století. Společně dokládají tyto památky velkolepou podobu reprezentativní budovy zámku v 16. století, který ve své době musel být skutečně široko daleko známým šlechtickým sídlem. Pozoruhodné jsou ve sbírce také předměty vrcholné a pozdní renesance (1550 – 1620). Velice zajímavé jsou například karikaturní postavy sedláka a šlechtice ze zámku v Prunéřově z konce 16. století (zbořen v roce 1982), (inv. č. La 6 a 7), dále výše zmíněný epitaf ze Stranné z roku 1572 s motivem Svaté Trojice s donátory (inv. č. La 120), zlomky opukového epitafu ze Zahořan s velmi kvalitním fragmentem scény Zmrtvýchvstání (inv. č. La 169), fragment opukového epitafu z hřbitovního kostela sv. Anny v Kadani se zlomkem velice kvalitně vypracované figurální scény (poslední ¼ 16. století), (inv. č. La 53) či křtitelnice z kostela sv. Jakuba ve Škrli s dekorem typickým pro přechod renesance a baroka (inv. č. La 49 a La 50). Ve sbírce najdeme také řadu pozdně renesančních náhrobníků, například z hrobu pana Hoffmana († 1582), (inv. č. La 22), z hrobu paní Anny s erbovním motivem († 1594), (inv. č. La 24) či z hrobu Uršuly Zettelbergerové († 1605), (inv. č. La 26). Mezi množstvím barokních památek dominuje kvalitní, mírně podživotní sousoší Olivetské hory ze 17. století, pocházející od farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Chomutově (inv. č. La 69), dále sloupková boží muka z okolí Kamencového jezera (inv. č. La 92), nejstarší dochovaný originál kamenného znaku města Chomutova (inv. č. La 60), či několik krásných světeckých a mariánských plastik. Poměrně kvalitní je například socha sv. Josefa neznámé provenience, zachovaná bez hlavy (inv. č. La 33), vrcholně barokní Kající se Máří Magdaléna rovněž neznámého původu (inv. č. La 83), Immaculata z Jirkova (inv. č. La 9), či Immaculata z Farského ulice v Chomutově (inv. č. La 45). Unikátem jsou zachované dvě nadživotní busty římských císařů (po roce 1757) pravděpodobně z duchcovské dílny Matyáše Bernarda Brauna, nyní umístěné před vchodem do primátorské kanceláře na radnici v Chomutově (inv. č. La 135). Vtipem vyniká tzv. callotovský vítací trpaslík ze zámku v Ahníkově z 1. třetiny 18. století (inv. č. La 76). Z kamenných artefaktů 19. století zaujme především podstavec z pomníku Josefa II. z roku 1885 z růžové žuly (inv. č. La 63), jehož historická hodnota spočívá v tom, že jde o jediný dochovaný díl zaniklého pomníku z městských sadů, který známe jen ze starých pohlednic. Bronzové poprsí císaře Josefa II. bylo v roce 1942 roztaveno pro zbrojní průmysl. Z památek 19. století lze ještě jmenovat železný kovaný kříž na kamenném podstavci z roku 1824 (inv. č. La 88), půvabnou hřbitovní skulpturu klečícího anděla (inv. č. La 56), nebo fragment terakotového sloupu s reliéfní výzdobou antické mytologie, umístěný na chodbě budovy Oblastního muzea na Palackého ulici (inv. č. La 113).

Drtivá většina předmětů celé sbírky je umístěna ve stálé expozici lapidária na tzv. Mnišském dvorku v prostorech Oblastního muzea na radnici na náměstí 1. Máje v Chomutově. Část předmětů je dlouhodobě vystavena v kostele sv. Kateřiny, část dočasně deponována ve sklepení pod budovou radnice, několik kusů je aplikováno na vnější fasádě budovy Oblastního muzea na Palackého ulici a čtyři předměty jsou vystaveny na schodišti uvnitř této budovy. Zbytek objektů sbírky je uložen ve zvláštním depozitáři.

Od roku 2000 prochází sbírka postupným restaurováním, základním ošetřením a konzervací nejvíce ohrožených předmětů. Aktivní snahou kurátora sbírky je udržení dlouhodobé spolupráce s restaurátory kamene s výsledkem vytvoření jednotného restaurátorského záměru, jenž bude posuzovat sbírku jako celek i jednotlivé předměty v jejich jedinečnosti.

 

Inv. . La 26 Náhrobník z hrobu Uršuly Zettelbergerové 1605 Inv. . La 45 Immaculata barokoInv. . La 90 Sloupková boží muka ze Všestud raná gotikaInv. . La 120 Epitaf ze Stranné 1572Inv. . La 139 Fragment ostění okna s přetínanými pruty pozdní gotika až raná renesance

 

 

 

 

 

 

 

 

Inv. . La 2 Franz Maidburg Sv. Florián ze vstupního portálu bývalého veitmilovského zámku v Chomutov 1529-1533 Inv. . La 69 Sousoší Olivetské hory z děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Chomutově počátek 17. stolet Inv. . La 77 Oblouk terakotového portálu z bývalého veitmilovského zámku v Chomutově 1525-1549Inv. . La 78 Fragment pilastru terakotového portálu z bývalého veitmilovského zámku v Chomutově 1525-1549

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Staré tisky

Knihy, které vznikaly v období let 1501 - 1800 jsou odborně nazývány starými tisky. V Oblastním muzeu tvoří samostatný sbírkový fond, který byl utvářen pravděpodobně již od samého založení této instituce v roce 1923. V současné době fond obsahuje 396 inventárních čísel, tedy vlastních starých tisků či rukopisů pocházejících z let 1550-1800 a dále je fond rozšířen o tisky a rukopisy z let 1801-1896. Základem sbírky jsou torza staré chomutovské gymnaziální knihovny a bývalé knihovny alžbětinského kláštera v Kadani (určeno dle starých signatur), další část svazků byla pravděpodobně získána jako dary a část zakoupena muzeem.

Staré tisky dochované ve sbírce jsou psány v různých jazycích (latinsky, německy, česky, rusky, atd.). Fond je tematicky velmi bohatý, je možno v něm nalézt jazykové učebnice, slovníky, encyklopedie, místopisy, odbornou literaturu věnovanou přírodním vědám, mineralogii, botanice, lesnictví, geografii, hornictví, hutnictví, financím, farmacii, alchymii a astrologii, problematice práva, rétorice, etice, historii církevní i světské, teologii, filosofii, školství, dějinám umění, ale také urbář či cestopis. Rozsáhlou částí je náboženská literatura – misály, rituály, kázání, modlitební knížky, životopisy svatých, Písmo svaté, a to jak v tištěné, tak rukopisné podobě. Ve sbírce je zastoupena také krásná literatura (básně i próza), divadelní hry či kuchařské knihy.

Hodnotnější z obou výše zmíněných celků je knihovna gymnaziální, ve které jsou zastoupena díla řeckých, římských a německých klasiků (např. Aristofanes, Cicero, Seneca, Livius, Caesar, Cato, Ovidius, Horatius, Claudius, Justinian, Vergilius, Wieland, Schiller).

V 80. letech 20. století byl fond obohacen o soubor 94 kramářských písní (z let 1789 – 1870). Kramářské písně vznikaly od 16. století do poloviny 19. století a lze je zařadit mezi tzv. městský folklor. Zajímavá je zejména jejich obsahová různorodost, která zahrnuje epiku i lyriku od písní (balad či morytátů) o tragických událostech, rekrutských a vojenských písní. Zachycuje duchovní i milostnou lyriku a v neposlední řadě satiru.

Ze zajímavostí můžeme zmínit například knihu „Rechenung nach der lenge auff den linihen und Feder“ - početnici sepsanou významným německým matematikem Adamem Riesem, vydanou v roce 1550. Knihu Davida Beutera, mistra kurfiřta saského Augusta, věnovanou alchymii a astrologii. Z klášterní knihovny kadaňských alžbětinek se dochovaly divadelní hry ve sborníku „Theatralische Sammlung“, který obsahuje například hru „Ludwig Capet oder der Königsmord“ /Ludvík Capet neboli královražda/ z roku 1793 či „Die teutsche Haus-Mutter“ /Německá hospodyně/, drama o pěti dějstvích od Julia Sodena z roku 1797.

Z prací významných rodáků našeho kraje několikasvazková Příručka mechaniky Franze Josefa Gerstnera, doplněná mědirytinami přístrojů a technických konstrukcí. Franz Josef Gerstner (1756 - 1832) byl významným českým matematikem, fyzikem, stavitelem, hospodářským odborníkem, zakladatelem pražské Polytechniky a projektantem první kontinentální železnice. Kniha věnovaná projektu propojení Vltavy a Dunaje - studie, která předcházela vzniku koněspřežní dráhy Budějovice - Linec od jeho syna Franze Antona Gerstnera. Dále několikasvazkové Chronologické dějiny Čech sepsané Františkem Pubičkou. František Pubička /Pubitschka/ (1722 – 1807) byl prvním oficiálním stavovským historiografem Království českého a také významným členem jezuitského řádu. Přes 20 let vyučoval na jezuitských kolejích gramatice, poetice, rétorice a řečtině. Z roku 1664 Johannem Sandelem Žlutickým, notářem královského města Kadaně a chomutovským písařem, do němčiny přeložená Kronika česká Václava Hájka z Libočan. A i v současné době stále hojně využívaný Místopis Království českého od Jaroslava Schallera, který bohužel není dochován ve všech svazcích. Nebo statisticky a topograficky zpracované Království české od J. G. Sommera, které je stejně tak dochováno torzovitě.

Patrně mezi nejcennější tisky patří v pergamenu vázaná „Pharmacopeia Augustiniana“ od J. Zwefelera z Norimberku z roku 1667, věnovaná nauce o lécích a doplněná básněmi.

Nové dějiny

Předměty ve sbírce pocházejí v podstatné části z území chomutovského regionu a z části z jiných oblastí České republiky (např.: Mostecko, Lounsko, Litoměřicko, Karlovarsko, Rumbursko, Teplicko, Loketsko, ale také z ciziny – z Německa a Rakouska, atd.). Sbírkový fond Nové dějiny je rozdělen do čtyř základních podsbírek: archiválie, odznaky, poštovní známky a vzpomínky pamětníků. Celkem obsahuje 3 584 inventárních čísel.

Nejpočetnější podsbírkou jsou archiválie uchovávající písemné prameny od 17. století do současnosti. Velice různorodý fond obsahuje fotokopie středověkých listin vztahujících se k historii Chomutova - velmi cenným sbírkovým předmětem je věrná kopie darovací listiny Friedricha syna Načeratova z 29. 3. 1252, kterou zmíněný Friedrich daruje oppidum Chomutov řádu německých rytířů (vůbec první písemná zmínka o Chomutovu). Jedná se o faksimilii, která byla zhotovena podle originálu uloženého ve státním archivu „Geheimes Staatsarchiv Preussischer Kulturbesitz“ v Berlíně. Dále pak kroniky (obcí, škol, Sokola, atd.), návštěvní knihy chomutovského muzea, spisové materiály spolků (Hlahol, Sokol, Ostrostřelci atd.), úřední vyhlášky, rozsáhlé materiály k volbám z období před rokem 1989 i o po něm (kandidátky, volební lístky, propagační materiály), materiály církevního charakteru, pracovní a vandrovní knížky, dokumenty k některým koncentračním táborům, administrativu JZD /Jednotné zemědělské družstvo/ (Otvice, atd.), diplomy, vkladní knížky, doklady, průkazy, legitimace, přídělové lístky, firemní korespondenci, žádosti k soudu v Přísečnici. Rozsáhlá mapová sbírka (ČSR, Praha, Chomutov, Maštov, opevnění Kadaň, železnice Hroznětín – Vejprty, panství Č. Hrádek, Loketský kraj, porostní mapy, katastrální mapy, automapy, atd.). Dále pak razítka, notové partitury (J. Řáhy, atd.), nálepky na zápalky, gramofonové desky. Významnou součástí jsou pozůstalosti – podnikatele a mecenáše Gustava Hodka žijícího na přelomu 19. a 20. století; posledního německého ředitele jirkovské měšťanské školy a neúnavného kreslíře Jirkova a okolí Ernsta Hennricha (součástí jsou také pohlednice, dopisy, knihy, učebnice, náčrtky, atd.); hudebního skladatele Jaroslava Řáhy (pouze partitury a hudebniny); malíře a učitele kreslení na prvorepublikovém gymnáziu a učitelském ústavu Eduarda Pfrognera (album obrazů a skic a jeho životní vzpomínky).

Převážná část písemností pochází z 19. a 20. století a představuje důležitý zdroj informací dokládající a ilustrující novodobou historii a významné osobnosti regionu. Fond v současnosti eviduje 2687 inventárních čísel.

Další skupinu tvoří odznaky. Kromě klasických kovových odznaků se sponou jsou do této části sbírky zařazeny pamětní medaile a plakety, podnikové a propagační vlaječky, nažehlovací loga, štafetové kolíky a přívěsky. Mají převážně regionální původ, můžeme se tu setkat s odznaky státních podniků a organizací, které působily na území chomutovského okresu. Z odznaků patří k nejzajímavějším a nejstarším sbírkovým předmětům plaketa zemské výstavy, konané v Chomutově v r. 1913 (Deutschböhmische Landesschau Komotau 1913). Autorem návrhu je pravděpodobně Weinberger.

Fond v současnosti eviduje 634 inventárních čísel.

Sbírka poštovní známky se sestává ze 70 inventárních čísel. Její součástí jsou české a především československé poštovní známky a 18 aršíků s poštovními známkami z let 1949-1951.

Významnou částí fondu jsou vzpomínky pamětníků, které zachycují autentická vyprávění místních rodáků zejména o událostech druhé poloviny 20. století. Záznamy jsou z části zachyceny v tištěné podobě a novodobější již i v podobě digitální. Několik desítek pamětníků vzpomínalo například na počátky OÚNZ /Okresní ústav národního zdraví/ v Chomutově.

Fond v současnosti eviduje 193 inventárních čísel.

Textil

Podsbírka Textil začala plnohodnotně vznikat začátkem 60. let 20. století, a to převážně převodem předmětů z tzv. starého fondu chomutovského a kadaňského muzea a dále sběrem. Ke konci 20. století získávalo muzeum textilie koupěmi od jednotlivých majitelů nebo dary.

Z pohledu historické dokumentace jsou nejzajímavějšími předměty dámské čepce z kovových nití, církevní textilie – např. ornáty, štoly, kasule či polštářky pod kalich, a dále pak městské a spolkové prapory. Dvacáté století zastupují vojenské a železničářské uniformy.

V současné době probíhá základní konzervace a nové uložení většiny předmětů v depozitáři.

 

Inv. . Tx 346 Slaměný dámský klobouček druh polovina 19. stoletíInv. . Tx 475 Svrchní st gala uniformy 1900-1917Pr. . 58-71 Ornt potek 20. stolet Pr. . 1361 Vyvan čepec zdobení krajkou materiál kovov ni druh polovina 19. stoletíInv. . Tx 408 Prapor vojenského spolku v Psenici počátek 20. stolet

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Posamenty

Podsbírka Posamenty je rozdělena na několik dalších skupin, a to Posamenty, Krajky, Prýmky, Knoflíky, Výšivky a Korálky. Největší část této kolekce získalo chomutovské muzeum převedením sbírek vejprtského a přísečnického muzea a také koupí od A. Dicka z Vejprt v 60. letech 20. století.

Sbírkový fond podsbírky Posamenty je dokladem čtyř set let trvání posamentární výroby a paličkování v celém Krušnohoří. Odkaz Výroba text…. Kromě posamentů a prýmků obsahuje šatové ozdoby, např. paličkované, drhané a korálkové, vedle paličkované krajky krajku šitou, háčkovanou, pletenou či drhanou, včetně vzorníků a faktorských knih. Podsbírka také obsahuje různé druhy flitrů, knoflíků a korálků pocházejících převážně z Vejprtska. Regionální zvláštností jsou slámové a žíněné krajky z konce 19. století.

Podsbírku Posamenty lze časově rozdělit na několik úseků: Z 19. a první poloviny 20. století se zachovaly především doklady krajkářské a posamentární výroby v Krušných horách. Druhá polovina 20. století je zastoupena nejvíce krajkářskou výrobou v Čechách mimo oblast Krušných hor a nejnovější předměty 21. století krajkářskou produkcí v Čechách včetně oblastí Krušných hor.

Předměty z podsbírky Posamenty jsou často prezentovány na krátkodobých výstavách. Z posledních let lze jmenovat například výstavu Rozkvetlá krušnohorská louka v roce 2001 (Oblastní muzeum v Chomutově) v rámci I. krajkářského festivalu, výstavu Něžná v roce 2004 (Oblastní muzeum v Chomutově) v rámci II. krajkářského festivalu, výstavu Krušnohorská paličkovaná krajka v roce 2008 v Krajském muzeu v Karlových Varech a výstavu Krajka z žíní a slámy v roce 2009 (Oblastní muzeum v Chomutově).

Výroba textilií, prýmků a krajek na Chomutovsku:

První zmínky o výrobě paličkovaných krajek v Krušných horách pocházejí z poloviny 16. století a souvisejí s rozvojem hornictví. Začátky paličkování jsou v této oblasti spojeny se jménem Barbary Utthmannové. Snad právě ona roku 1561 přinesla krajkářství do českého Krušnohoří z blízkého Annabergu a zavedla řád do organizace obchodu se stávkovým tkaným zbožím a krajkou.

Krajkářství, tehdy hlavně paličkování, se rychle rozšířilo po obou stranách Krušných hor, německé i české, zpočátku jako doplňkový a mimosezonní zdroj obživy v okolí Jáchymova, Božího Daru, Vejprt a Nejdku.

Podnikatelé nebo faktoři zadali práci domácím dělnicím a vybrali pro ně vzory i materiál. Hotové výrobky od nich opět odebrali a zajistili jejich odbyt. Až do začátku 18. století byl obchod s krajkami v celých Krušných horách výhradně v rukou saských obchodníků a faktorů. Hlavním střediskem výkupu českých krajek byl Nejdek. Krajky vyrobené na české straně se dokonce prodávaly na trhu jako krajky annaberské nebo míšeňské.

Výrobou krajek se zabývaly především ženy a děti, muži často jako podomní obchodníci krajky prodávali. Ovšem v dobách, kdy dobývání rud bylo omezováno či úplně zastaveno, paličkovali i muži.

V 19. století po vynalezení paličkovacího stroje, jenž vyráběl krajky téměř stejně složité a pěkné jako krajkářky ručně, začal v Čechách opravdový konkurenční boj ručně paličkované krajky s krajkou strojovou. Současně počaly růst snahy o záchranu ruční výroby, vznikala řada soukromých i státních škol a kurzů. V roce 1898 byla jedna z mnoha založena v Nové Vsi u Hory Sv. Šebestiána. Byla dvoutřídní a 40–50 žákyň se zde učilo paličkování, síťování, vyšívání a háčkování.

Citelnou ránu uštědřila paličkování v Krušných Horách I. světová válka, která narušila obchod s tímto zbožím. Po skončení války, rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa, byly výroba a obchod s krajkami zase obnoveny. Velmi aktivně pomáhala Obchodní komora v Chebu, která organizovala pro krajkářky různé kurzy a výstavy.

Druhou světovou válkou úplně skončila v Krušných horách domácí výroba krajek na prodej a zanikl i faktorský systém.

Krajkářství v celé oblasti Krušných hor, na české i na saské straně je v současnosti závislé na Domech dětí a mládeže a jiných kulturních zařízeních, které poskytují krajkářkám útočiště. Záštitu nad nimi v roce 2006 převzalo také občanské sdružení Krušnohorská krajka se sídlem v Karlových Varech, které se rozhodlo podporovat tuto tradici na české straně Krušných hor.

Ostatní textilní výroba:

Textilní výroba v Čechách se manufakturním způsobem prosazovala od 18. století. U zrodu první textilní manufaktury na Chomutovsku stál hrabě Heinrich Rottenhan. Ten v letech 1784-1786 založil na svém panství v Červeném Hrádku tkalcovnu plátna, přádelnu bavlny, bělidlo příze a tkanin a tiskárnu textilií. Dalšími textilními podnikateli v okolí Jirkova byli Karl August Kühne a Johann August Tetzner, kteří v letech 1823 – 1824 založili přádelnu bavlny. O něco později se v Jirkově objevila tkalcovna plyše a hedvábných látek, kterou v roce 1847 zřídil Gustav Schäffler.

Po roce 1945 pokračovala v Jirkově v textilní výrobě pouze provozovna podniku Benar se sídlem v Benešově nad Ploučnicí. Po roce 1989 došlo k postupnému omezování výroby a 31. října 1991 zanikla činnost provozovny úplně.

V Chomutově v průběhu 19. století vznikla přádelna bavlny rodiny Silbererovy, manufaktura na sukno Karla Kohla i několik barvíren tkanin. V roce 1897 založil Antonín Seifert pletárnu punčoch, pozdější První chomutovskou továrnu na stávkové zboží.

Téměř současně s manufakturou v Červeném Hrádku došlo ke vzniku organizované textilní výroby v Klášterci nad Ohří z popudu hraběte Františka Josefa Jana Thuna. Zde se jednalo o domácí spřádání bavlny. V Černýši založili v  roce 1863 bratři Dormitzerové tkalcovnu bavlny. Poskytovala živobytí asi 300 dělníkům a jednalo se o pobočný závod kartounky v Holešovicích u Prahy.

Od roku 1864 existovala v Perštejně prýmkárna, kterou v roce 1900 koupil Ludwig Breitfeld. Rozšířil ji, vybavil parním strojem a vodní elektrárnou a zahájil výrobu prýmků, strojových krajek, tkalounů a nití z umělého hedvábí a bavlny. V roce 1946 hrozila továrně likvidace, získal ji Státní podnik Dobruška n. p. a provoz se podařilo zachovat. V padesátých letech se stal majitelem Vkus, výrobní družstvo Teplice. Šily se zde spací pytle a konfekce. Začátkem 90. let 20. století byl provoz zrušen.

Velmi významné místo zaujala výroba textilií ve Vejprtech, kde existovalo několik desítek podniků. Kromě přípravy příze, tkaní bavlněných, vlněných a hedvábných látek, byla zvláště rozšířena výroba prýmků a korálkových kabelek. Mohutný impuls pro další rozvoj vejprtského prýmkařství znamenalo železniční spojení. V roce 1887 se z Vejprt do celého světa vyvezlo přes 408 tun prýmků. Před druhou světovou válkou existovalo ve Vejprtech okolo 40 prýmkařských firem. Prýmkařské a textilní firmy byly ovšem různě veliké, u některých pracovaly jen desítky zaměstnanců, jiné jich měly celé stovky.

Jména výrobců zastoupených ve sbírce Posamenty jsou například: firma Rudolf Seigert (Vejprty), firma Ottomar Lötsch – korálkové ozdoby a výšivky (Vejprty), dílna Alfred Schmid – šňůrkové a korálkové ozdoby (Nové Zvolání), dílna Hermann Wild – šňůrkové a korálkové ozdoby (Vejprty), dílna Lenhard Brüder – šňůrkové a korálkové ozdoby (Vejprty), dílna Paul Faffl – šňůrkové a korálkové ozdoby (Vejprty), dílna Albert Feldmann – šňůrkové a korálkové ozdoby, firma D. A. Neuber – ozdobné knoflíky (Hora Sv. Šebestiána), dílna Emil Wagner (Vejprty), firma Burian a Bunzl – dodavatelé korálků (Jablonec nad Nisou), firma Lorenc Paul – třásně (Vejprty), dílna Albert Langer (Nové Zvolání), firma Josef Ernst Seidl – výroba soustružených dřevěných podložek, firma Alfred Seitz – továrna na fólie a flitry (Vejprty), firma Rudolf Pilz – prýmky (Vejprty). Výrobci nití: Gustav Schwab (Vejprty), Rudolf Bartl (Vejprty), Emma Salzer (Vejprty)

Porcelán

Ve sbírce porcelánu jsou zastoupeny předměty z několika významných evropských i českých porcelánek: Vídeň, Míšeň, Ludvigsburg, Volkstadt, Sitzendorf, Wedgwood, Klášterec, Březová, Dubí, Loket, H. Slavkov, Chodov, Dalovice, Stará Role, Praha. Najdeme zde porcelán ze 16. až 20. století.

Sbírkový fond vznikal a rostl od počátku existence muzea a to především dary a poválečnými konfiskacemi. Další předměty přešly do sbírky při slučování městských muzeí v 60. letech (kadaňský fond je oddělen). V 70. letech byly darovány porcelánové předměty z klášterecké porcelánky, v roce 1989 převodem z OÚ, v roce 1992 převodem z celnice na Hoře Sv. Šebestiána. Roku 2000 byla zakoupena sada lidové keramiky.

Nejvzácnější kusy pocházejí z porcelánky ve Vídni (1800 - 1864), Míšně ( 1770 - polovina 20. století) a Klášterce nad Ohří (1794 - 70. léta 20. století). Zajímavá je i sbírka fajánse (1710- konec 18. století).

Typově jsou ve sbírce zastoupeny především jídelní soupravy, čajové a kávové servisy, konvičky, cukřenky, vázy, kalamáře, volné talíře, ozdobné talíře, fajánsové předměty (například lavabo z r. 1777) porcelán figurální, kachle z kamen i kachle ozdobné. Kromě samotného porcelánu je z dalších materiálů ve sbírce zastoupena i keramika, biskvit či kamenina.

Sklo

Sbírka zahrnuje skleněné předměty zejména severočeské provenience z 18. - 20. století. Vznikala od založení muzea v roce 1923, zejména dary, poválečnými konfiskacemi, slučováním sbírek zrušených městských muzeí (především kadaňského muzea, které bylo zrušeno v 70. letech 20. století) a v poslední době nákupy. Velkým přínosem bylo předání skla z celnice v roce 1992.

Ve sbírce jsou zastoupeny nápojové soupravy, lázeňské a upomínkové pohárky, prisky, vázy a poháry, hrnečky, talířky, repliky historického skla a figurky.

Cín

Převážnou část sbírky tvoří předměty ze severozápadních Čech a z pohraničí krušnohorské oblasti, obsahuje však i předměty z jiných částí Čech.

Sbírka je rozdělena do dvou částí. První tvoří tzv. chomutovský fond, do kterého byly zařazeny předměty získané vlastní sbírkotvornou činností chomutovského muzea od jeho vzniku v r. 1923. Druhou částí je tzv. kadaňský fond, jehož součástí jsou zejména předměty nabyté převodem ze zrušeného muzea v Kadani v 70. letech 20. století. Do sbírky byly zařazeny i předměty ze zrušených muzeí v Jirkově, Vejprtech a ze zámku Červený hrádek.

Kromě početného množství talířů sbírka obsahuje typově širokou škálu cínových předmětů, jako jsou konvice, monstrance, církevní nádoby, kadidelnice, kropenky, kříže, ukazovátko (tzv. jad), kahany, lustr, socha ženy, pánve, odměrky, míry, cukřenky, slánky, podnosy, tácky, tácy, dózy, holby, korbele, poháry, lžíce, naběračky, víčka, misky, mísy, svícny, plakety, pouzdra, betlém, různé suvenýry, figurky vojáčků, zvony aj. Pokud jde o materiál zastoupený ve sbírce, vedle cínu, mědi a mosazi se zde objevuje sklo a další slitiny kovů.

Chronologický rozptyl ve sbírce se pohybuje mezi vrcholnou renesancí a 20. stoletím. Nejstarší předmět sbírky Cín paradoxně není z cínu. Jedná se o svrchní část renesančního poháru z pozlaceného stříbra kombinovaného s kokosovým ořechem, kterému chybí nožka. Datuje se do roku 1587 a je zařazen do chomutovského fondu pod inventárním číslem C 472. Horní okraj torza poháru je zdoben rytými ornamenty a na třech místech je v kruhových lunetách uveden letopočet 1587 a monogram TD. Mezi tímto cenným fragmentem a následujícími nejstaršími cínovými předměty sbírky je téměř stoletá proluka. Nejstaršími cínovými objekty jsou korbel řeznického cechu s letopočtem 1684 (inv. č. C 142) a korbel s víčkem z r. 1703 (inv. č. C 225). Těžiště sbírky však tvoří předměty 18. – 20. století. Zajímavé jsou cínové talíře, zhotovené kolem r. 1820 chomutovskými cínaři bratranci Augustem Schönhoferem a Johannem Georgem Ulrichem. August Schönhofer kolem r. 1820 byl v Teplicích jmenován cínařským mistrem.

Součástí sbírky jsou také nádoby (poháry, holby, korbele) cechů, působících v městech a městečkách bývalého okresu Chomutov. Kromě již zmíněného cechovního korbele řeznického cechu z r. 1684 za pozornost stojí například korbel pivovarnického cechu s víčkem z r. 1734 vpředu zdobený rytým znakem cechu – sudem s pivovarským náčiním po stranách se lvy (inv. č. C 222). Pozoruhodný je také korbel tesařského cechu z r. 1846 s figurálními výjevy pracujících tesařů či korbel se třemi holbami s víčkem z r. 1745, které dříve patřily ševcovskému cechu z Kralup.

Sbírka obsahuje též předměty, které souvisejí s hornickou tradicí Krušných hor. Jmenovat lze například cínový figurální svícen, zobrazující horníka v uniformě (chomutovský fond, inv. č. C 150). V levé ruce drží tulejovitý kalíšek na usazení svíce. Tito cínoví horníci-světlonoši byli v Krušných horách vyráběni již od 2. poloviny 17. století a používali se zejména v kostelech. Stali se předchůdci pozdějších proslavených dřevěných figurek horníků-světlonošů, které byly a jsou jedním ze symbolů krušnohorských vánoc.

Inv. . C 150CH Cínový figurální svícen 19. stoletíInv. . C 222 Korbel pivovarnického cechu 1734Inv. . C 182CH Konvice s hubicí 19. stolet

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lékárna

Předměty ve sbírce pocházejí z chomutovského regionu a z pohraničí krušnohorské oblasti.

Nejstarší součást sbírky z 18. století byla do muzea převedena z alžbětinského kláštera v Kadani (lékárenský nábytek a lékárenské vybavení). Převod předmětů z kadaňského domova řeholnic darem do chomutovského muzea byl uskutečněn v roce 1966 a to po zrušení plicní léčebny, která byla posledním článkem ve vývoji původní lékárny kadaňského kláštera alžbětinek, vzniklé již po založení kláštera po roce 1753. Tento převod čítal úctyhodný počet 672 předmětů. V roce 1992 byla sbírka doplněna lékárenskými předměty lékáren v Jirkově, Kadani a Vejprtech (18.-20. stol.).

Typově je sbírka velice bohatá, což plně odpovídá dobré vybavenosti barokní lékárny. Najdeme zde barokní lékárenský nábytek, různé lékárenské váhy, lahvičky a krabičky, cínové a dřevěné dózy, sklenice s širokým a úzkým hrdlem, stojatky velké a malé, baňky, odměrky, nálevky, špachtle, stojatky porcelánové, misky třecí, sady závaží, krabičky dýhové, trychtýře, lékařské nástroje, sadu lékárenských razidel, strojky na uzavírání škrobových oplatek, děliče prášků, kazety na výrobu čípků, keramické a skleněné křivule, kovový lis na ovoce, keramické nádoby na vodu, hmoždíře a další předměty lékárenského průmyslu. Materiálově je sbírka pochopitelně rovněž bohatá – kromě jiného je tu zastoupeno dřevo, sklo, slitiny kovů, cín, porcelán, dýhy či keramika.

Ve sbírce se nachází mnoho velice zajímavých předmětů. Zdaleka nemůžeme jmenovat všechny, aniž bychom čtenáře nezahltili dlouhým seznamem. Jen výběrově lze tedy upozornit například dva žlutavě hnědé dřevěné lékárenské pulty s nástavci a množstvím malých zásuvek, pečlivě popsaných latinskými označeními léčivých látek (inv. č. LE 1, LE 2, LE 3). Podobným kusem lékárenského nábytku je také pult z tmavého dřeva, opět s množstvím šuplíčků s latinskými označeními léčiv (inv. č. LE 5). Za pozornost stojí také 12 dřevěných světle lakovaných lékárenských dóz na granule cínu, prášek z kořene hořce, projímadlo v tabletách, semeno kmínu, žitná zrna, houbový výtažek bólu arménského, granule zinku, klovatinu galbanovou, kořen smetánky lékařské, čertovo lejno či pepř bílý, které rovněž používaly kadaňské alžbětinky. Zajímavými ukázkami technologických postupů v baroku jsou například měděný destilační přístroj na uhlí (inv. č. LE 168), kovový lis na ovoce (inv. č. LE 174 a 175), filtrační přístroj s kahanem (inv. č. LE 165), měděná sušárna (inv. č. LE 141) nebo přístroje a kazety na výrobu či dělení čípků a pilulek (inv. č. LE 177, 178, 184). Velmi atraktivní je také krásná secesní reliéfní kasa s kovovým pláštěm a výsuvným šuplíkem. Tato pokladna byla používána v některé z chomutovských lékáren a nepatří tedy k inventáři lékárny kadaňského alžbětinského kláštera. Z novějších přírůstků do sbírky je bezesporu jedním z nejoriginálnějších předmětů elektromagnetický masážní a inhalační přístroj SANETA z 19. století, uložený v moderním černém kufříku. Jde o shodný typ stroje, tolik známého z českého filmu Postřižiny.

Hodiny

Součástí sbírky Oblastního muzea v Chomutově je také podsbírka historických hodin, která ke konci roku 2009 čítala 182 ks. Převážná část sbírky je tvořena hodinami ze severozápadních Čech a z pohraniční oblasti Krušných hor. Ve sbírce jsou zastoupeny hodiny ze zrušených muzeí v Jirkově, Kadani a Červeném Hrádku. Objevují se zde ale i hodiny z jiných částí Čech a ze zahraničí. Sbírku tvoří hodiny sloupkové (28 ks), skříňové (23 ks), závěsné kovové a dřevěné, rámové, obrazové (10 ks), kovové mosazné, pokojové, hrací, kukačkové, budíky (12 ks), velké pendlovky a kuchyňské (24 ks). Součástí sbírky jsou také 3 náramkové hodinky, 1 podlahové stojací, 1 věžní a 1 sluneční hodiny. Použité materiály jsou různé druhy dřev a dýh, sklo, slitiny kovů, perleť, smalt, alabastr, porcelán, ale i jiné materiály. Zajímavostí jsou například hodiny z paroží daňka, jelena a z kančích zubů.

Z chronologického hlediska je sbírka různorodá. Jsou v ní zastoupeny jak barokní hodiny z 1. poloviny 18. století, tak i hodiny z 2. poloviny 20. století. Nejvíce hodin pochází z 1. poloviny 20. stol. (41 ks), druhou nejčetnější skupinou jsou hodiny novodobé z 2. poloviny 20. století (19 ks). 21 hodin pochází z 18. století, 24 hodin z 19. století. Jsou zde zastoupeny jak barokní, tak klasicistní či empírové hodiny nebo hodiny stylu biedermeier.

Pokud jde o značky, nejvíce hodin pochází z produkce chomutovské hodinářské firmy „J. Kienzle Uhren Fabrik A. G.“ (celkem 44 ks). Tuto továrnu založil v r. 1887 Jakob Kienzle a jeho švagr Schlenker a podnik byl v provozu až do r. 1952. Ve sbírce se dále nachází například hodiny některých pražských výrobců (Suchý a synové, Sebastian Treffler, Dominicus Henrich, Josef Kötl), vídeňských hodinářských firem (Paul Hartmann, Golling), ale i německé značky (Umf. Ruhla, Lotterhos z Mannheimu, Junghans) a řada dalších domácích a zahraničních značek.

Jedním z mnoha klenotů sbírky jsou hodiny z roku 1799, jejichž typ byl v našem regionu spíše vzácnější. Jedná se o mosazné sluneční hodiny, uložené v dřevěném rámečku o rozměrech 20 x 17 x 2 cm. Tento typ hodin se odborně nazývá analemmatické sluneční hodiny. Jejich autorem byl hodinářský mistr Ioan (? Johann) Egelbrecht Beraunensis. Hodiny byly součástí starého kadaňského fondu a tedy pocházejí ze sbírek zrušeného kadaňského muzea.

 

Inv. . H 105 Klasicistní sloupkové hodiny 1. polovina 19. století Inv. . H 98 Mosazné sluneční hodiny 1799 881x1000

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nábytek

Převážnou část sbírky nábytku tvoří předměty ze severozápadních Čech a z pohraniční krušnohorské oblasti. Sbírka však obsahuje i předměty z jiných částí Čech.

Sbírka vznikala různými dary, nákupy a konfiskacemi. Za druhé světové války konfiskací židovského majetku a po válce konfiskací majetku odsunutého německého obyvatelstva a konfiskací mobiliáře zámku Červený hrádek. Ve 2. polovině 20. století byly do sbírky zařazeny i sbírkové předměty ze zrušených muzeí v Jirkově, Kadani a Vejprtech. Z hlediska slohového období se ve sbírce nacházejí předměty gotické, renesanční, barokní, empírové, secesní i současné.

Poměrně uceleným souborem v rámci sbírky Nábytek jsou cechovní truhličky. Sbírka dále obsahuje velké truhlice, kovové truhly, komody, podstavce, skříně, selské malované skříně, skříňky, sekretáře, skleníky, stoly, stolky, židle, pohovky, lavice, taburety, křesla, kolébky, kredence, zrcadla, noční stolky, postele, poličky, kuřácký stolek, schránku na šicí stroj, krbové ostění, věšák, kazatelnu, klavír, harmonium a flašinet. Z hlediska materiálu jsou ve sbírce zastoupeny různé druhy dřev, rozličné dýhy, sklo, slitiny kovů, textilie, perleť, kůže, železo a umělý mramor.

Ve sbírce jsou zastoupeny předměty, pokrývající období od pozdní gotiky až do druhé poloviny 20. století. Nejstarším dosud datovaným kusem je kovová truhlice z 15. století s kovovou růžicí na čelní straně (inv. č. N 91). Podobných truhlic se ve sbírce nachází více, nejsou však zatím přesněji datovány. K nejstarším předmětům sbírky se dále řadí cechovní truhlice zámečníků z roku 1586, sládků z roku 1639 a bednářů z roku 1670. Pozoruhodnou památkou z období renesance je také přenosný sekretář, pocházející ze zámku Červený hrádek (inv. č. N 40). Jeho šuplíčky jsou obloženy slonovinovými deskami s rytinami výjevů z venkovského života (a na středové skříňce s výjevem římské hostiny) a horní část je zakončena kovanou římsou v dřevěném rámu se slonovinovými prořezávanými ornamenty. Z barokního nábytku je zastoupena například truhla-kabinet, potažená kůží (inv. č. N 206) rovněž z Červeného hrádku z 18. století a zajímavá je také raně barokní dřevěná truhla ze 17. století s krásným reliéfním výjevem Tritonova průvodu na čelní stěně (inv. č. N 28), dvoudílná raně barokní skříň ze 17. st. (inv. č. N 102), která byla zařazena do sbírky při konfiskaci mobiliáře zámku Červený hrádek, nebo vrcholně barokní stolička s typickým zprohýbaným živě působícím profilem nohou a trnoží a gobelínovým potahem (inv. č. N 87). Z období rokoka zaujme sekretář z 2. poloviny 18. století, pocházející z Německa (inv. č. N 160), zdobený jednoduchou, ale půvabnou lidovou řezbou hřebínků a volut na štítě a čelních stranách zásuvek. Z přelomu 18. a 19. st. pak pochází tři cenné selské skříně z let 1799, 1804 a 1814 a typickým zástupcem klasicismu je komoda z doby kolem roku 1800 se třemi zásuvkami a zkoseným nárožím s pletencovými intarziemi, čela zásuvek jsou členěna do obdélných polí intarzovaných tmavým dřevem (inv. č. N 157). Ve sbírce je také zastoupeno krátké slohové období empíru, zejména skříň se sloupky v rozích a štítu (inv. č. N 1). Z dnes vysoce ceněného nábytku stylu biedermeieru (1. polovina 19. století) se sbírka může pochlubit například hranolovým sekretářem na nízkých nohách, zdobeným páskovou intarzií, ukrývající uvnitř množství malých, zeleně mořených zásuvek, zrcadlo, psací desku a tajnou skříňku (inv. č. N 289). Z období historismu jmenujme například nerokokovou skříň z doby kolem poloviny 19. století, zdobenou rovněž intarziemi (inv. č. N 176 K). Z četných kusů nábytku z 20. století za pozornost stojí kupříkladu třídílná skříň z roku 1930 s pianovými panty a prosklenými středními dveřmi, zdobená fládrováním (inv. č. N 260) či komoda ze světlejšího dřeva se čtyřmi zásuvkami z 20. až 30. let 20. století, která již prozrazuje vliv moderny a geometrizujících tendencí (inv. č. N 92).

Inv. . N 40 Renesanční sekretář 749x1000Inv. . N 40 Renesanční sekretář detail 671x1000Inv. . N 87 Barokní stolička s čalouněním

Inv. . N 28 Ran barokní truhla 17. stolet

 

 

 

 

 

 

 

 

Inv. . N 289 Sekret z období biedermeieru kolem r. 1830 748x1000Inv. . N 289 Sekretář z období biedermeieru kolem r. 1830 oteven Inv. . N 102 Skříň z červeného hrádku 17. století

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Střelecké terče

Inv. . Tr 9 Střelecký terč s námětem Panny Orleánské 1935Sbírka střeleckých terčů je svým rozsahem menší, zato však obsahově velmi zajímavá. Čítá 32 malovaných střeleckých terčů, které byly původně vystaveny v reprezentačních prostorách dvou ostrostřeleckých spolků v Chomutově na bývalé střelnici (dnes na jejím místě stojí budova městského divadla) a v Jirkově na Borku. Základem sbírky jsou terče pocházející z chomutovské střelnice. Po likvidaci městského muzea v Jirkově se sbírka rozšířila o 12 tamních terčů.

Nejstarší sbírkový terč pochází ze 2. poloviny 18. století, nejmladší z r. 1864. Více jak polovina terčů byla namalována ve 30. a 40. letech 19. století. Tematicky lze sbírku rozdělit na terče slavnostní a terče žertovné. Většinu z nich malovali anonymní autoři. Jméno autora známe pouze u osmi z nich. Celkem čtyři terče namaloval Andreas Friedrich mladší (Římská hostina, Položení základního kamene k nové chomutovské střelnici, Panna Orleánská, Belisar), autorem 2 terčů je Gustav Lűder z Jirkova (Loučení, Alpští myslivci) a autory posledního z těchto osmi připsaných terčů pak byl Andreas Friedrich starší (Čarostřelec odlévá koule).

 

Písemnosti a tisky

Podsbírka Písemnosti a tisky vznikla v roce 1964. Zahrnuje časové období od 1. poloviny 19. století až 21. století. Nejčastěji se ve sbírce nacházejí exponáty datované v rozmezí let 1930-2000. Podsbírka mapuje především práci kulturních zařízení na Chomutovsku. Obsahuje 1662 položek, a jsou to plakáty, pozvánky na různé kulturní, sportovní, společenské či politické akce, kulturní kalendáře, letáky, jízdní řády, etikety aj. Důležitou částí jsou doklady o muzejních akcích. Nejstaršími exponáty podsbírky jsou plakáty městského divadla v Praze z r. 1834 a z r. 1840 a německý jízdní řád z r. 1862.

Inv. . MT 6a Vlastivěda politického okresu Chomutov 1898 Inv. . MT 19 Adresář Chomutova Jirkova a Hory sv. Šebestina 1937 Inv. . MT 40a J. Wild Dějiny města Vejprty v letech 1890-1914 Vejprty 1926 

 

 

 

 

 

 

 

 

Místní tisky

Podsbírka Místní tisky zahrnuje publikace, mapy, adresáře, telefonní seznamy, kalendáře, výroční zprávy a adresáře především z chomutovského regionu. Nejstarší knihy jsou z 19. století. Základ sbírky vznikl již před druhou světovou válkou, kdy byly nové přírůstky získávány nákupy a dary. V 60. letech 20. stol. byly tyto akvizice zpracovávány a rozčleněny do fondů. Z části vznikla veřejně přístupná muzejní knihovna a z knih, které se vztahovaly k chomutovskému regionu nebo zde byly vydány, vznikla podsbírka Místních tisků. Jednou z nejvýznamnějších publikací je Heimatskunde des Bezirkes Komotau z r. 1898, sešitová vydání Heimatkunde des Bezirkes Komotau z let 1927 – 1941, ediční počin muzejního spolku, či Geschichte der Stadt Weipert od J. Wilda. Důležitou součástí podsbírky jsou adresáře a také programy a výroční zprávy chomutovského gymnázia. Sbírka je neustále doplňována nejen o nově vydávané materiály, ale i o publikace a katalogy k výstavám Oblastního muzea v Chomutově. Výjimkou není ani akvizice starších publikací.

Inv. . MT 27 Noviny Komotauer Bote roč. 3, 1898 Inv. . MT16 Noviny Deutsches Volksblatt ro. 67 1931 Inv. . MT 23 Noviny Volkszeitung roč. 12, 1931 

 

 

 

 

 

 

 

 

Místní tisky a časopisy

Podsbírka Místní tisky a časopisy vznikla v roce 1969. Tvoří ji noviny vycházející na Chomutovsku a časopisy vydávané různými regionálními organizacemi a podniky (např. Ocelář, Zetkalák). Základ sbírky tvoří noviny ze starého fondu muzea jako např. Deutsches Volksblatt (1880-1940), Volkszeitung (1919-1937), Komotauer Bote (1898-1909), Allgemeiner Anzeiger für Komotau und die übrigen Orte des Saazer Kreises (1867-1876). Sbírka je doplňována současnými tituly jako jsou noviny Nástup, Kadaňské noviny, Jirkovské noviny či muzejní časopis Památky, příroda, život, který vychází již od r. 1963. Dále jsou zde zařazeny noviny vydávané našimi bývalými krajany z Německa, např. Heimat–Chronik Komotauer Zeitung a Kaadner Heimatbrief, v nichž je zachováno množství dobových fotografií z chomutovského regionu.

DT2DT3DT1